9. kapitola, Konec a nový začátek
S Lewisem jsme tancovali na každou píseň - waltz, chachu, jive, blues, valčík, dokonce i polku xD Fakt zírám, kde se to naučil všechno, no jistě nebyla jsem jediná kdo zíral, vždy když skončila jedna skladba a Lewis mě prováděl v promenádě jsem si všimla Lance jak postává na kraji paketu opírajíc se o sloup. Když jsme, ale prošli kolem něj po druhé písničce, byl pryč, pak jsem ho jedním okem zahlédla jak tančí s Tamarou. Ten si tedy umí vybrat... a Tamaře už Jamie evidentně vůbec nechybí... Nejspíš ho zahlédla tančit s Lily. Ve dvanáct jsme opustili společenské tance a ve společenských šatech jsme pařili disko. Ke mně a Lewisovi se přidaly i holky s Jamiem a Joshem. Tancovali jsme dlouho do noci - počkat - do rána...xD Nevím, jak jsem se dostala zpátky domů, ale prý jsem přišla někdy kolem šesté hodiny ranní... Později jsem se dozvěděla, že mě odvedl Lewis. Druhý den ráno jsem chtěla zůstat v posteli celý den, ale vytáhli mě z postele v pět hodin odpoledne. "Lenochu líná! Co si o sobě myslíš?!" slyšela jsem hlasy a rozespale jsem něco zamumlala. "Vstávej Madison Jessico Elliot MacIntoshová!" slyšela jsem zase, to už jsem byla úplně vzhůru, stále jsem odmítala otevřít oči. "Neslyšíš?!" naléhal stále někdo. "Ne...tak ji necháme...jdeme..." řekl druhý hlas. "Hele..."řekl první hlas. "Co to tu má?" dodal ještě a já jsem ještě počkala abych věděla víc. "Lily! To je její deník!!" Jakmile to řekla prudce jsem se posadila. "Dej to sem!" řekla jsem prudce, vstala jsem z postele a vytrhla Samaře můj deník. "Ale ale, tak tohle na ní platí..." zasmála se Samara. "Co je Mads, snad nejsi unavená, vždyť to byl jen maturitní ples, a navíc jsme my šli spát daleko později než ty sama...." vložila se do toho Lily. "Jo někteří z nás zalehli až v 10 ráno..." zavrčela Sam. "Ale co, jsem vzhůru, jsem, jsem čilá no jasně, je pět hodin odpoledne - že váháš!" dodala. Letmo jsem se podívala na budík vedle sebe, pořád jsem svírala deník na prsou a tvářila se podezřívavě. A hele ono je fakticky pět hodin odpoledne. No to mě nemohli vzbudit dřív..? "K-kde je Lewis..?" začala jsem se rozhlížet po pokoji, ale viděla jsem jen Sam a Lily. "Nevím, nejspíš ještě doma a dospává...." odpověděla mi Lily. "Měl toho dost..." řekla ještě. Nechápala jsem co tím myslí. "No tebe měl dost, byla si dost - no dost živá.... Trochu neobvyklý na tebe....Jo a měla jsi vidět jak po tobě koukal Lance!" vysvětlila situaci Sam. Zdvihla jsem jedno obočí a zahleděla se ven z okna. Jestli mi alkohol a maturitní ples překazí abych chodila s Lewisem....tak tak..... "Maddy, oblíkej se, máme naspěch!" naléhala Lily a já aniž bych se na ní podívala jsem řekla pomalu "J-Jistě... za chvilku..." a stále jsem sledovala protější dům, jestli se v okně jako obvykle neobjeví Lewis a nezamává mi.... "Maddy!!!" zvýšila hlas Sam. Teď jsem opravdu odtrhla oči od okna a podívala se na kamarádky. "Co se děje?! Někde hoří...?" Obě se tvářily jako kdyby fakt někde hořelo ale naštěstí ne, to ony dělají někdy z komára velblouda. "Zítra píšeme písemku!!!" vykrkla Lily, které vždy záleželo na známkách přesně jako mě...."C-cože?!???" začala jsem plašit a vyskočila jsem z postele s deníkem v ruce, bleskově jsem si natáhla župan, sklouzla do plyšových bačkor a deník bezpečně zamkla do prvního šuplíku. Sešli jsme dolů po schodech, kde bylo ticho. Šíleně mi kručelo v břiše že bych spolykala i pár hřebíků. Na lednici jsem našla vzkaz od mamky: "Maddyn, jeli jsme na nákup, v lednici si vezměte co chcete...." Uchechtla jsem se když jsem to dočetla. Zajímalo by mě co v tý lednici je, když jeli na nákup.. pomyslela jsem si ale přece ji otevřela a našla jsem v mrazáku poslední pizzu. Rozmrazily jsme si ji v mikrovlnce a Lily se Samarou otevřely tašky a vyndaly Matematiku. "Ne, nechte mě najíst..." zajíkla jsem se. "Mad, my to ale potřebujem, nechceme vyletět, víš? A ty, které matika jde jako po másle nám snad můžeš pomoct.." prosila mě Lily. Chtělo se mi říct, že naproti bydlí geniální matematik jménem Lewis, ale rozmyslela jsem si to a dala se do vysvětlování goniometrie. Jak někdo nemůže chápat sinus a cosinus?! Vždyť je to tak primitivní... Ale dobře mě nejde chemie..a biologie mě nebaví... Za půl hodiny se ozval zvonek u dveří. "To budou oni, už se vrátili z nákupu..." prohodila jsem mezi řečí s tangentou a šla otevřít. K mému velkému překvapení to nebyli rodiče, ale ten kterého bych nejmíň čekala - Lance! Otevřela jsem pusu dokořán, ale hned ji raději zavřela a řekla jsem pomalu: "A-ahoj... c-co ty tu děláš?!" a podezíravě jsem ho pozorovala, ten musí mít něco za lubem. Usmál se. "Čauves Mads! Říkal jsem si jestli nechceš jít ven - třeba do kina, dávají ten nový horor...." Co si myslí? Já už s ním nechci nic mít, ať pozve Tamaru, a mimochodem ani neví že já horory nenávidím, jen thrillery a stejně bych na ně šla jen s Lewisem. "N-no v-víš...j-já...d-doučuju holky mat...." ani jsem se nestihla vymluvit že doučuji matematiku a že opravdu nemám čas a naklonil se ke mně a dlouze mě políbil. Nechtěla jsem se odtrhnout - jak krásně umí líbat, ale musela jsem nechci s ním nic mít! A co čert nechtěl, jakmile jsem ho pustila uviděla jsem Lewise jak postává na chodníku..... Ach ne! "Lewisi!!!!" zakřičela jsem na něj a když jen zakroutil hlavou a odvrátil se dodala jsem "Lewisi! To není jak si myslíš!!!!" Bylo mi do breku. Právě jsem ztratila toho nejlepšího kluka jakýho jsem mohla mít... "Není jak si myslíš?!" ozval se Lance "Jak to myslíš? Že mě nemiluješ? Ale jistě, jak jsem to mohl přehlédnout ty si se zamilovala do toho skrčka, nemám pravdu?!" zaskřípal zuby. Já jsem neřekla nic. Teď nebo nikdy. Rozeběhla jsem se. Lance za mnou něco volal, ale já se nechtěla zastavovat kvůli tomu frajírkovi. Běžela jsem pořád dál a křičela jsem? "Z cesty!!!" Lidé se za mnou ohlíželi, ale já jsem si toho nevšímala - navíc jsem jim to neměla za zlé, bylo už odpoledne - dá se říct skoro večer a já tam pobíhala v županu a v plyšových bačkorách... Přiběhla jsem na křižovatku....Kam by mohl jít? pomyslela jsem si zoufale a zůstala jsem bezmocně stát... Najednou mi vykrkly slzy a já se otočila, že se vrátím domů...."Madison?" Neměla jsem náladu s nikým mluvit, nejspíš to je někdo ze školy, takže zítra bude celá škola vědět, že Madison Jessica Elliot MacIntoshová pobíhala venku jen v županu a plyšových bačkůrkách.... "Madison?" řekl znova vlídný hlas a chytl mě za rameno. "Dej si pohov a nech mě jít! Nechci s nikým mluvit! Právě jsem udělala největší chybu svýho života....." řekla jsem drsně tomu vytrvalci, který mě stále držel křečovitě za rameno. "Já vím..." řekl ten hlas znova a já začala být čím dál víc naštvaná. Proč mě k sakru nepustí chci jít domů! A navíc se na nás dívají lidé ze školy a úplně cizí lidé, horší trapas se mi nemohl ani stát, a proč zrovna mně?! "Také jsem udělal chybu...."promluvil úplně tiše že jsem ho mohla slyšet jen já. Nechápala jsem. Na kratičkou sekundu jsem zavřela oči a - otočila jsem se. Předemnou stál Lewis! Nechala jsem se unést nádherným pocitem a padla jsem mu kolem krku... "Jakou chybu jsi udělal ty?" nevěděla jsem. Přiblížil se ke mně a něžně mě políbil. Konečně mně políbil!!! Mně!!! Přála jsem si aby ta chvíle neskončila, ale utnul to Lewis : "Nechceš jít domů, nebo být pořád v županu a těch super bačkorách na ulici?" To už jsem se ani já neudržela a začala jsem se smát. Došli jsme domů a pomohli společnými silami holkám s Matematikou.
Nakonec tedy vše dopadlo dobře. Mám super kluka, Super dvě kámošky, které udělaly test z jejich obávané matematiky na výbornou, potom super rodinu, která mě vždy podrží. A udělala jsem Maturitu!!! Všichni jsme udělali maturitu. Jistě i Lance a Tara, jak jinak. Nejlepší na tom je že Tamaru už v životě neuvidím! Vlastně ani Lance, ten odešel do Californie točit filmy a Tamara? Dala si přihlášku na filozofickou univerzitu do Dallasu, kde se začne učit i ruštinu.... My tři jsme se dostaly na Yale a Lewis? Ten se dostal na Boston College. Škoda... Zrovna když jsme spolu začali chodit... Ale slíbili jsme si, že si budeme psát. "Jasně, Mad, každej tejden!!!" pak mě políbil na rozlloučenou a odjel do Bostonu. A já, Lilien a Samara jsme vyrazily směr Yale... Začíná nám nový život Univerzitních studentek.... Snad nám vyjde i tahle část našeho života. "Dávej bacha!! Nevidíš, že mám úplně nový auto, trapko?!" vykřikla na nás jedna obarvená blondýna se slunečními brýli. No jo na každé škole se najde nějaká Tamara.... "S ní si už ale poradíme...že holky?" řekla jsem a zvedla oči od deníku. Už stály na schodech naší nové školy. "Sam, Lily, počkejte na mně!!!" křikla jsem za nimi. Ty dvě snad na mě nikdy nepočkají.....
KONEC
S Lewisem jsme tancovali na každou píseň - waltz, chachu, jive, blues, valčík, dokonce i polku xD Fakt zírám, kde se to naučil všechno, no jistě nebyla jsem jediná kdo zíral, vždy když skončila jedna skladba a Lewis mě prováděl v promenádě jsem si všimla Lance jak postává na kraji paketu opírajíc se o sloup. Když jsme, ale prošli kolem něj po druhé písničce, byl pryč, pak jsem ho jedním okem zahlédla jak tančí s Tamarou. Ten si tedy umí vybrat... a Tamaře už Jamie evidentně vůbec nechybí... Nejspíš ho zahlédla tančit s Lily. Ve dvanáct jsme opustili společenské tance a ve společenských šatech jsme pařili disko. Ke mně a Lewisovi se přidaly i holky s Jamiem a Joshem. Tancovali jsme dlouho do noci - počkat - do rána...xD Nevím, jak jsem se dostala zpátky domů, ale prý jsem přišla někdy kolem šesté hodiny ranní... Později jsem se dozvěděla, že mě odvedl Lewis. Druhý den ráno jsem chtěla zůstat v posteli celý den, ale vytáhli mě z postele v pět hodin odpoledne. "Lenochu líná! Co si o sobě myslíš?!" slyšela jsem hlasy a rozespale jsem něco zamumlala. "Vstávej Madison Jessico Elliot MacIntoshová!" slyšela jsem zase, to už jsem byla úplně vzhůru, stále jsem odmítala otevřít oči. "Neslyšíš?!" naléhal stále někdo. "Ne...tak ji necháme...jdeme..." řekl druhý hlas. "Hele..."řekl první hlas. "Co to tu má?" dodal ještě a já jsem ještě počkala abych věděla víc. "Lily! To je její deník!!" Jakmile to řekla prudce jsem se posadila. "Dej to sem!" řekla jsem prudce, vstala jsem z postele a vytrhla Samaře můj deník. "Ale ale, tak tohle na ní platí..." zasmála se Samara. "Co je Mads, snad nejsi unavená, vždyť to byl jen maturitní ples, a navíc jsme my šli spát daleko později než ty sama...." vložila se do toho Lily. "Jo někteří z nás zalehli až v 10 ráno..." zavrčela Sam. "Ale co, jsem vzhůru, jsem, jsem čilá no jasně, je pět hodin odpoledne - že váháš!" dodala. Letmo jsem se podívala na budík vedle sebe, pořád jsem svírala deník na prsou a tvářila se podezřívavě. A hele ono je fakticky pět hodin odpoledne. No to mě nemohli vzbudit dřív..? "K-kde je Lewis..?" začala jsem se rozhlížet po pokoji, ale viděla jsem jen Sam a Lily. "Nevím, nejspíš ještě doma a dospává...." odpověděla mi Lily. "Měl toho dost..." řekla ještě. Nechápala jsem co tím myslí. "No tebe měl dost, byla si dost - no dost živá.... Trochu neobvyklý na tebe....Jo a měla jsi vidět jak po tobě koukal Lance!" vysvětlila situaci Sam. Zdvihla jsem jedno obočí a zahleděla se ven z okna. Jestli mi alkohol a maturitní ples překazí abych chodila s Lewisem....tak tak..... "Maddy, oblíkej se, máme naspěch!" naléhala Lily a já aniž bych se na ní podívala jsem řekla pomalu "J-Jistě... za chvilku..." a stále jsem sledovala protější dům, jestli se v okně jako obvykle neobjeví Lewis a nezamává mi.... "Maddy!!!" zvýšila hlas Sam. Teď jsem opravdu odtrhla oči od okna a podívala se na kamarádky. "Co se děje?! Někde hoří...?" Obě se tvářily jako kdyby fakt někde hořelo ale naštěstí ne, to ony dělají někdy z komára velblouda. "Zítra píšeme písemku!!!" vykrkla Lily, které vždy záleželo na známkách přesně jako mě...."C-cože?!???" začala jsem plašit a vyskočila jsem z postele s deníkem v ruce, bleskově jsem si natáhla župan, sklouzla do plyšových bačkor a deník bezpečně zamkla do prvního šuplíku. Sešli jsme dolů po schodech, kde bylo ticho. Šíleně mi kručelo v břiše že bych spolykala i pár hřebíků. Na lednici jsem našla vzkaz od mamky: "Maddyn, jeli jsme na nákup, v lednici si vezměte co chcete...." Uchechtla jsem se když jsem to dočetla. Zajímalo by mě co v tý lednici je, když jeli na nákup.. pomyslela jsem si ale přece ji otevřela a našla jsem v mrazáku poslední pizzu. Rozmrazily jsme si ji v mikrovlnce a Lily se Samarou otevřely tašky a vyndaly Matematiku. "Ne, nechte mě najíst..." zajíkla jsem se. "Mad, my to ale potřebujem, nechceme vyletět, víš? A ty, které matika jde jako po másle nám snad můžeš pomoct.." prosila mě Lily. Chtělo se mi říct, že naproti bydlí geniální matematik jménem Lewis, ale rozmyslela jsem si to a dala se do vysvětlování goniometrie. Jak někdo nemůže chápat sinus a cosinus?! Vždyť je to tak primitivní... Ale dobře mě nejde chemie..a biologie mě nebaví... Za půl hodiny se ozval zvonek u dveří. "To budou oni, už se vrátili z nákupu..." prohodila jsem mezi řečí s tangentou a šla otevřít. K mému velkému překvapení to nebyli rodiče, ale ten kterého bych nejmíň čekala - Lance! Otevřela jsem pusu dokořán, ale hned ji raději zavřela a řekla jsem pomalu: "A-ahoj... c-co ty tu děláš?!" a podezíravě jsem ho pozorovala, ten musí mít něco za lubem. Usmál se. "Čauves Mads! Říkal jsem si jestli nechceš jít ven - třeba do kina, dávají ten nový horor...." Co si myslí? Já už s ním nechci nic mít, ať pozve Tamaru, a mimochodem ani neví že já horory nenávidím, jen thrillery a stejně bych na ně šla jen s Lewisem. "N-no v-víš...j-já...d-doučuju holky mat...." ani jsem se nestihla vymluvit že doučuji matematiku a že opravdu nemám čas a naklonil se ke mně a dlouze mě políbil. Nechtěla jsem se odtrhnout - jak krásně umí líbat, ale musela jsem nechci s ním nic mít! A co čert nechtěl, jakmile jsem ho pustila uviděla jsem Lewise jak postává na chodníku..... Ach ne! "Lewisi!!!!" zakřičela jsem na něj a když jen zakroutil hlavou a odvrátil se dodala jsem "Lewisi! To není jak si myslíš!!!!" Bylo mi do breku. Právě jsem ztratila toho nejlepšího kluka jakýho jsem mohla mít... "Není jak si myslíš?!" ozval se Lance "Jak to myslíš? Že mě nemiluješ? Ale jistě, jak jsem to mohl přehlédnout ty si se zamilovala do toho skrčka, nemám pravdu?!" zaskřípal zuby. Já jsem neřekla nic. Teď nebo nikdy. Rozeběhla jsem se. Lance za mnou něco volal, ale já se nechtěla zastavovat kvůli tomu frajírkovi. Běžela jsem pořád dál a křičela jsem? "Z cesty!!!" Lidé se za mnou ohlíželi, ale já jsem si toho nevšímala - navíc jsem jim to neměla za zlé, bylo už odpoledne - dá se říct skoro večer a já tam pobíhala v županu a v plyšových bačkorách... Přiběhla jsem na křižovatku....Kam by mohl jít? pomyslela jsem si zoufale a zůstala jsem bezmocně stát... Najednou mi vykrkly slzy a já se otočila, že se vrátím domů...."Madison?" Neměla jsem náladu s nikým mluvit, nejspíš to je někdo ze školy, takže zítra bude celá škola vědět, že Madison Jessica Elliot MacIntoshová pobíhala venku jen v županu a plyšových bačkůrkách.... "Madison?" řekl znova vlídný hlas a chytl mě za rameno. "Dej si pohov a nech mě jít! Nechci s nikým mluvit! Právě jsem udělala největší chybu svýho života....." řekla jsem drsně tomu vytrvalci, který mě stále držel křečovitě za rameno. "Já vím..." řekl ten hlas znova a já začala být čím dál víc naštvaná. Proč mě k sakru nepustí chci jít domů! A navíc se na nás dívají lidé ze školy a úplně cizí lidé, horší trapas se mi nemohl ani stát, a proč zrovna mně?! "Také jsem udělal chybu...."promluvil úplně tiše že jsem ho mohla slyšet jen já. Nechápala jsem. Na kratičkou sekundu jsem zavřela oči a - otočila jsem se. Předemnou stál Lewis! Nechala jsem se unést nádherným pocitem a padla jsem mu kolem krku... "Jakou chybu jsi udělal ty?" nevěděla jsem. Přiblížil se ke mně a něžně mě políbil. Konečně mně políbil!!! Mně!!! Přála jsem si aby ta chvíle neskončila, ale utnul to Lewis : "Nechceš jít domů, nebo být pořád v županu a těch super bačkorách na ulici?" To už jsem se ani já neudržela a začala jsem se smát. Došli jsme domů a pomohli společnými silami holkám s Matematikou.
Nakonec tedy vše dopadlo dobře. Mám super kluka, Super dvě kámošky, které udělaly test z jejich obávané matematiky na výbornou, potom super rodinu, která mě vždy podrží. A udělala jsem Maturitu!!! Všichni jsme udělali maturitu. Jistě i Lance a Tara, jak jinak. Nejlepší na tom je že Tamaru už v životě neuvidím! Vlastně ani Lance, ten odešel do Californie točit filmy a Tamara? Dala si přihlášku na filozofickou univerzitu do Dallasu, kde se začne učit i ruštinu.... My tři jsme se dostaly na Yale a Lewis? Ten se dostal na Boston College. Škoda... Zrovna když jsme spolu začali chodit... Ale slíbili jsme si, že si budeme psát. "Jasně, Mad, každej tejden!!!" pak mě políbil na rozlloučenou a odjel do Bostonu. A já, Lilien a Samara jsme vyrazily směr Yale... Začíná nám nový život Univerzitních studentek.... Snad nám vyjde i tahle část našeho života. "Dávej bacha!! Nevidíš, že mám úplně nový auto, trapko?!" vykřikla na nás jedna obarvená blondýna se slunečními brýli. No jo na každé škole se najde nějaká Tamara.... "S ní si už ale poradíme...že holky?" řekla jsem a zvedla oči od deníku. Už stály na schodech naší nové školy. "Sam, Lily, počkejte na mně!!!" křikla jsem za nimi. Ty dvě snad na mě nikdy nepočkají.....
KONEC
No comments:
Post a Comment