Jednopovídka.... poprvé na koštěti....

Moje úplně první koště

Je to trochu neobyklý příběh než by se čekalo. Totiž já nikdy neměla možnost letět na opravdovém koštěti natož napochodovat do obchodu na Příčné a normálně si nějaké koupit. Ne.. bohužel. Moje první zkušenost s létáním se stala na anglickém venkově. Bylo mi tenkrát asi tak 7 let, bylo to o prázdninách a já úspěšně dokončila první třídu mudlovské školy. Rodiče mě odvezli k babičce i přes to, že jsem vůbec nechtěla, jsem jedináček a u babičky nemám žádnou kamarádku. Můj obyčejný den vypada následovně, jen jsem se poflakovala kolem, houpala na houpačce, četla knížky - milovala jsem knížky, vlastně pořád miluju. Za chvíli mě pobývání na zahradě začínalo nudit tak jsem se sebrala do nedalekého lesa jen tak na houby. Babička byla zrovna na návštěvě u nějaké své kamarádky a to vždycky trvalo věčnost než se vrátila, měla jsem tedy moře času. Jen tak jsem se procházela po lesa a zašla jsem až na svoje oblíbené místo, u studánky. Pravidelně jsem se o ní starala a pak jsem se z ní mohla v pohodě napít. Co je s ní asi teď? Chodí tam babička místo mě? Hm to těžko, musím se tam o prázdninách zajet podívat... No ale zpátky k příběhu s koštětem. Když jsem přicházela ke studánce, slyšela jsem na nedaleké mýtině nějaké zvuky, znělo to jako výskot několika hrajících dětí. Pomyslela jsem si, že sem asi chodí děti z vesnice, když jsem si vzpomněla, že ve vesnici moc dětí v mém věku nejsou... Přepadla mě zvědavost a místo abych jako obyčejně zahla doleva ke své studánce, vydala jsem se vpravo. Přikrčila jsem se za jedno obvzlášť velké houští a tak abych měla dobrý výhled. Co jsem neviděla?! Myslela jsem, že se mi to zdálo a málem jsem začala křičet, ale něco mě tenkrát umlčelo. Ruka mi nevědomky vyletěla k puse a já se místo výkřiku do ní zakousla. AU! Ale nezaslechli mě. Ne. Lítali si tam celé odpoledne. Byl to nádherný pohled a já nechtěla odejít, vždycky jsem věděla, že se dá létat, věřila jsem tomu a proto si ze mě všichni ve škole dělali legraci a dali mi přezdívku: Lítalka... Nevadilo mi to, no možná trochu jo ale já si jich prostě nevšímala. A nebyla to tak špatná přezdívka... kdyby to jen nepokřikoval ten kluk Edward... ten nejhorší, ano jinak mi to nevadilo. Tak se stalo, že jsem v tom houští usnula! To se mi ještě nestalo, že bych usnula v lese. Probudilo mě až šimrání na nose a když jsem otevřela oči viděla jsem zlatou zář, viděla jsem ji jasně, protože mezitím zapadlo slunce. A slyšela jsem: "Katie! Ty seš teda chytačka!! Kde je jako Zlatonka???!! hm??? Koukej jí najít, nebo budu mít průšvih! Dostal jsem ji před týdnem k narozeninám a máma mě asi zabije...." Drapla jsem malinký třepotavý míček do ruky, kdyby zahlídli tu zář, zahlídli by i mě. "Joshi! Támhle v tom houští jsem viděla na okamžik zář..." Pozdě pomyslela jsem si. Teď mě najdou. Musím zmizet... "Co tady děláš?!" křikl někdo za mnou a vzápětí mě vytáhl za ruku ven. "Ehm... " koktala jsem. "Našla jsem tu... Vaši... ehm.... Zlatonku..." a otevřela jsem dlaň. Malý třepotavý míček se zamihotal a ten kluk mi ho vytrhl z ruky. "Díky..." odsekl. "A co jsi zač?!" měřil si mě pohledem a já jsem se bála těch jeho očí. (byla jsem tenkrát malá) "Jmenuju se Elizabeth Jessica Lavenderová a je mi 7 let." usmála jsem se nervózně. "Chceš si zalítat, Eliz? Můžu ti tak říkat?" zeptal se ten kluk a dodal: "Mimochodem jsem Josh." zavedl mě doprostřed mýtiny. "Lidi, tohle je Eliz, trochu si s náma zalítá, našla nám Zlatonku. Jo a tohle je Katie, chytačka a Victorie se Samanthou střelkyně a tohle naši dva odrážeči, bratři Mikkel a Nikolay." ukázal Josh postupně na všechny v týmu. "Chybí nám střelkyně, "pokračoval Josh. "A tady máš koště." podal mi koště, podobné, jako to kterým jsem zametala prach na zápraží u babičky, jen vypadalo jinak, nějak nověji a uhlazeněji. Dala jsem si ho tedy mezi nohy a řekla jsem, tak jo jde se na to. A začala jsem lítat po mýtině, ovšem pořád na zemi, jen jsem běhala sem a tam a čekala až mi hodí tu jejich Zlatonku. Všichni se na sebe podívali a pak se začali hrozně nahlas smát. Prvníse uklidnila Samantha: "Eliz, ty jsi ještě nikdy na koštěti neseděla?" Zmateně jsem se po ní podívala. "Ale jo... " řekla jsem rozpačitě. "Ne..." odporovala mi Samantha. "Myslím, ty jsi ještě na koštěti neletěla, viď?" zmohla jsem se jen na to, že jsem jen otevřela pusu, nic jsem však neřekla. "Loni jsem taky na koštěti seděla ehm letěla poprvý." přišla až ke mě Katie. "Pomůžu ti." nabídla se a vysvětlila mi jak mám sedět, potom - nevím jak to udělala. (tedy tenkrát jsem to ještě nevěděla) - nějak začarovala koště, tak aby se vznášelo a vysadila mě na něj, pak to samý udělala se svým koštětem. "Připravena?" zeptala se a já přikývla, nevěděla jsem na co jsem přikývla a co mě čeká. A už jsme byly ve vzduchu. Nikdy nezapomenu jak to byl nádherný zážitek! Vlasy mi vlály ve větru a já se cítila, no.. jako v nebi. Držela jsem se křečovitě násady koštěte, ale po chvilce jsem stisk trochu uvolnila a na koštěti jsem seděla jako profík, tak to alespoň říkal Josh. "Kolik je hodin?" zeptala jsem se mimochodem Katie. "Už bude devět.." Když to vyslovila málem jsem spadla z koštěte. "Panebože! Cože?!! Ach ne!!!" vydechla jsem zoufale. "Co se děje?" zeptala se a přidržela mi koště ve vodorovné pozici. "Musím domů, babička se již určitě vrátila domů a hledá mě. To bude výprask.." vysvětlila jsem. "Výprask....?" nevěděla Katie. "Ty jsi nikdy nedostala výprask, Katie?" zeptala jsem se užasle. Katie zavrtěla hlavou a hvízdla k ostatním, kteří stáli na mýtině. "Doprovodíme tě domů." Poděkovala jsem, ale jak vysvětlím babičce, že jsem byla asi pět hodin sama v lese? I po západu slunce??! Muselo na mě být vidět, že o něčem usilovně přemýšlím, že ke mě přiletěla Victorie. "Co se děje, Eliz?" Vysvětlila jsem jim, celou situaci, že nevím jak to babičce vysvětlím a že by mě snad zachránilo tucet košíků plných praváků... a v zápětí se kolem nás vznášelo přesně tolik košíků. A v tom jsem málem podruhý spadla z koštěte. Na poslední chvíli mě zachytily Victorie a Samantha, každá za jeden rukáv a zpátky mě posadily na koště. "Letíme domů. Kde bydlíš, Eliz?" zavelel Josh. "Hned první chata za lesem. Ale nemyslíte, že budeme nápadní?" a úzkostně jsem se rozhlédla po všech na košťatech. "Neboj, je tma, nikdo si ani nevšimne." usmál se na mě Mike. "Já ji miluju, ještě toho tolik neví... " pronesl Nikolay. Ale to už jsme byli před babiččinou chatou. Rozloučila jsem se se všemi z famfrpálového týmu, s pravými čarodějkami a kouzelníky a dohodla se, že příště si s nimi určitě zahraji famfrpál, jak mi slíbil Nikolay. Tak to byla moje první zkušenost s létáním. Ani nevím, co mi tenkrát půjčili za koště, nějak mě to ani nevzrušovalo, bylo pro mě hlavní, že sedím na koštěti a letím! Říkala jsem tomu Lítalka 7. Ano, dala jsem tomu koštěti svoji přezdívku a svůj věk, protože jak mi později sdělili každé koště má takové podobné jméno. A co na moje dobrodružství říkala babička? Jen poznamenala, že mám bujnou fantazii a začala probírat praváky z tuctu košíků. Ještě štěstí, že mi tenkrát bylo jen 7, když řeknete, své babičce, že jste lítali celý den na koštěti, bere se to jako výplod Vaší fantazie a čeká se že jste opravdu lítali, ovšem pouze na zemi, ačkoli tak jsem lítala taky, takže to byla taky pravda. Ale když je Vám 11 a přijde Vám dopis z kouzelnické školy a pak se objevíte doma jen na Vánoce a letní prázdniny to už výplod fantazie není - bohužel - a musíte si tu pravdu nějak přibarvit, jako třeba, že chodíte do dívčí internátní školy ve Švýcarsku (soukromé a nejdražší na Světě) a že jste dostali stipendium. (a že jsem neměla bůhví jaké sportovní schopnosti a dobré známky? Stipendium jsem dostala za mimořádný zájem ke studiu jazyků - tedy obrazně, ani nevím, nejspíš takové stipendium ani neexistuje, ale jako přibarvená pravda to fungovalo dokonale...)

Home sweet home...

home sweet home...?? Actually I hope something will have changed.. I´m starting study now, yes today I had First lesson of Japanese and I will other one at 18:40 today;) so cool!! Understand? Japanese?? Now I know some easy sentences... solutions and so on;) I´m really enjoyed this!! I just need to pay for this and bring my confirmation of studies. Tomorrow at 14:00 I´m starting my University first season studies. Don´t ask why I said it like that.. It´s not University. But I don´t know how to explain it in English. Then Now I need to quit because I must clean everything in our appartement, because of some meeting tomorrow. Important meeting of selling... don´t ask! O:-) And I promised myself to study hard!!! If not I would not to go to mountains!!!! AND I love skiing!!! It would be the worst for me!!:( But there´s last chance.. If I have not done my exams till 31/1 I would have gone there by bus laterly... but not!!! I simply will do it till 31 January!!!!

See you sooon

At work in this mmnt...

I´m at work... but not working just helping and not for selery which means money. Yeah you hear correctly. I will get a lunch. Strange? Don´t be stupid I can´t work without selery. That´s not possible in my country. (I ´m not sure how it´s somewhere else..) So.. I´m helping to my mother with administry jobs... good, he? For lunch... ;) I must go now. But hope smth will have changed soon. I´m going to start my studies, courses and job... - brigade-work... ;) So long...;) Anyway I will maybe translate my story but maybe not I´m not sure if I have time for it..

9. kapitola - závěrečná...

9. kapitola, Konec a nový začátek

S Lewisem jsme tancovali na každou píseň - waltz, chachu, jive, blues, valčík, dokonce i polku xD Fakt zírám, kde se to naučil všechno, no jistě nebyla jsem jediná kdo zíral, vždy když skončila jedna skladba a Lewis mě prováděl v promenádě jsem si všimla Lance jak postává na kraji paketu opírajíc se o sloup. Když jsme, ale prošli kolem něj po druhé písničce, byl pryč, pak jsem ho jedním okem zahlédla jak tančí s Tamarou. Ten si tedy umí vybrat... a Tamaře už Jamie evidentně vůbec nechybí... Nejspíš ho zahlédla tančit s Lily. Ve dvanáct jsme opustili společenské tance a ve společenských šatech jsme pařili disko. Ke mně a Lewisovi se přidaly i holky s Jamiem a Joshem. Tancovali jsme dlouho do noci - počkat - do rána...xD Nevím, jak jsem se dostala zpátky domů, ale prý jsem přišla někdy kolem šesté hodiny ranní... Později jsem se dozvěděla, že mě odvedl Lewis. Druhý den ráno jsem chtěla zůstat v posteli celý den, ale vytáhli mě z postele v pět hodin odpoledne. "Lenochu líná! Co si o sobě myslíš?!" slyšela jsem hlasy a rozespale jsem něco zamumlala. "Vstávej Madison Jessico Elliot MacIntoshová!" slyšela jsem zase, to už jsem byla úplně vzhůru, stále jsem odmítala otevřít oči. "Neslyšíš?!" naléhal stále někdo. "Ne...tak ji necháme...jdeme..." řekl druhý hlas. "Hele..."řekl první hlas. "Co to tu má?" dodal ještě a já jsem ještě počkala abych věděla víc. "Lily! To je její deník!!" Jakmile to řekla prudce jsem se posadila. "Dej to sem!" řekla jsem prudce, vstala jsem z postele a vytrhla Samaře můj deník. "Ale ale, tak tohle na ní platí..." zasmála se Samara. "Co je Mads, snad nejsi unavená, vždyť to byl jen maturitní ples, a navíc jsme my šli spát daleko později než ty sama...." vložila se do toho Lily. "Jo někteří z nás zalehli až v 10 ráno..." zavrčela Sam. "Ale co, jsem vzhůru, jsem, jsem čilá no jasně, je pět hodin odpoledne - že váháš!" dodala. Letmo jsem se podívala na budík vedle sebe, pořád jsem svírala deník na prsou a tvářila se podezřívavě. A hele ono je fakticky pět hodin odpoledne. No to mě nemohli vzbudit dřív..? "K-kde je Lewis..?" začala jsem se rozhlížet po pokoji, ale viděla jsem jen Sam a Lily. "Nevím, nejspíš ještě doma a dospává...." odpověděla mi Lily. "Měl toho dost..." řekla ještě. Nechápala jsem co tím myslí. "No tebe měl dost, byla si dost - no dost živá.... Trochu neobvyklý na tebe....Jo a měla jsi vidět jak po tobě koukal Lance!" vysvětlila situaci Sam. Zdvihla jsem jedno obočí a zahleděla se ven z okna. Jestli mi alkohol a maturitní ples překazí abych chodila s Lewisem....tak tak..... "Maddy, oblíkej se, máme naspěch!" naléhala Lily a já aniž bych se na ní podívala jsem řekla pomalu "J-Jistě... za chvilku..." a stále jsem sledovala protější dům, jestli se v okně jako obvykle neobjeví Lewis a nezamává mi.... "Maddy!!!" zvýšila hlas Sam. Teď jsem opravdu odtrhla oči od okna a podívala se na kamarádky. "Co se děje?! Někde hoří...?" Obě se tvářily jako kdyby fakt někde hořelo ale naštěstí ne, to ony dělají někdy z komára velblouda. "Zítra píšeme písemku!!!" vykrkla Lily, které vždy záleželo na známkách přesně jako mě...."C-cože?!???" začala jsem plašit a vyskočila jsem z postele s deníkem v ruce, bleskově jsem si natáhla župan, sklouzla do plyšových bačkor a deník bezpečně zamkla do prvního šuplíku. Sešli jsme dolů po schodech, kde bylo ticho. Šíleně mi kručelo v břiše že bych spolykala i pár hřebíků. Na lednici jsem našla vzkaz od mamky: "Maddyn, jeli jsme na nákup, v lednici si vezměte co chcete...." Uchechtla jsem se když jsem to dočetla. Zajímalo by mě co v tý lednici je, když jeli na nákup.. pomyslela jsem si ale přece ji otevřela a našla jsem v mrazáku poslední pizzu. Rozmrazily jsme si ji v mikrovlnce a Lily se Samarou otevřely tašky a vyndaly Matematiku. "Ne, nechte mě najíst..." zajíkla jsem se. "Mad, my to ale potřebujem, nechceme vyletět, víš? A ty, které matika jde jako po másle nám snad můžeš pomoct.." prosila mě Lily. Chtělo se mi říct, že naproti bydlí geniální matematik jménem Lewis, ale rozmyslela jsem si to a dala se do vysvětlování goniometrie. Jak někdo nemůže chápat sinus a cosinus?! Vždyť je to tak primitivní... Ale dobře mě nejde chemie..a biologie mě nebaví... Za půl hodiny se ozval zvonek u dveří. "To budou oni, už se vrátili z nákupu..." prohodila jsem mezi řečí s tangentou a šla otevřít. K mému velkému překvapení to nebyli rodiče, ale ten kterého bych nejmíň čekala - Lance! Otevřela jsem pusu dokořán, ale hned ji raději zavřela a řekla jsem pomalu: "A-ahoj... c-co ty tu děláš?!" a podezíravě jsem ho pozorovala, ten musí mít něco za lubem. Usmál se. "Čauves Mads! Říkal jsem si jestli nechceš jít ven - třeba do kina, dávají ten nový horor...." Co si myslí? Já už s ním nechci nic mít, ať pozve Tamaru, a mimochodem ani neví že já horory nenávidím, jen thrillery a stejně bych na ně šla jen s Lewisem. "N-no v-víš...j-já...d-doučuju holky mat...." ani jsem se nestihla vymluvit že doučuji matematiku a že opravdu nemám čas a naklonil se ke mně a dlouze mě políbil. Nechtěla jsem se odtrhnout - jak krásně umí líbat, ale musela jsem nechci s ním nic mít! A co čert nechtěl, jakmile jsem ho pustila uviděla jsem Lewise jak postává na chodníku..... Ach ne! "Lewisi!!!!" zakřičela jsem na něj a když jen zakroutil hlavou a odvrátil se dodala jsem "Lewisi! To není jak si myslíš!!!!" Bylo mi do breku. Právě jsem ztratila toho nejlepšího kluka jakýho jsem mohla mít... "Není jak si myslíš?!" ozval se Lance "Jak to myslíš? Že mě nemiluješ? Ale jistě, jak jsem to mohl přehlédnout ty si se zamilovala do toho skrčka, nemám pravdu?!" zaskřípal zuby. Já jsem neřekla nic. Teď nebo nikdy. Rozeběhla jsem se. Lance za mnou něco volal, ale já se nechtěla zastavovat kvůli tomu frajírkovi. Běžela jsem pořád dál a křičela jsem? "Z cesty!!!" Lidé se za mnou ohlíželi, ale já jsem si toho nevšímala - navíc jsem jim to neměla za zlé, bylo už odpoledne - dá se říct skoro večer a já tam pobíhala v županu a v plyšových bačkorách... Přiběhla jsem na křižovatku....Kam by mohl jít? pomyslela jsem si zoufale a zůstala jsem bezmocně stát... Najednou mi vykrkly slzy a já se otočila, že se vrátím domů...."Madison?" Neměla jsem náladu s nikým mluvit, nejspíš to je někdo ze školy, takže zítra bude celá škola vědět, že Madison Jessica Elliot MacIntoshová pobíhala venku jen v županu a plyšových bačkůrkách.... "Madison?" řekl znova vlídný hlas a chytl mě za rameno. "Dej si pohov a nech mě jít! Nechci s nikým mluvit! Právě jsem udělala největší chybu svýho života....." řekla jsem drsně tomu vytrvalci, který mě stále držel křečovitě za rameno. "Já vím..." řekl ten hlas znova a já začala být čím dál víc naštvaná. Proč mě k sakru nepustí chci jít domů! A navíc se na nás dívají lidé ze školy a úplně cizí lidé, horší trapas se mi nemohl ani stát, a proč zrovna mně?! "Také jsem udělal chybu...."promluvil úplně tiše že jsem ho mohla slyšet jen já. Nechápala jsem. Na kratičkou sekundu jsem zavřela oči a - otočila jsem se. Předemnou stál Lewis! Nechala jsem se unést nádherným pocitem a padla jsem mu kolem krku... "Jakou chybu jsi udělal ty?" nevěděla jsem. Přiblížil se ke mně a něžně mě políbil. Konečně mně políbil!!! Mně!!! Přála jsem si aby ta chvíle neskončila, ale utnul to Lewis : "Nechceš jít domů, nebo být pořád v županu a těch super bačkorách na ulici?" To už jsem se ani já neudržela a začala jsem se smát. Došli jsme domů a pomohli společnými silami holkám s Matematikou.
Nakonec tedy vše dopadlo dobře. Mám super kluka, Super dvě kámošky, které udělaly test z jejich obávané matematiky na výbornou, potom super rodinu, která mě vždy podrží. A udělala jsem Maturitu!!! Všichni jsme udělali maturitu. Jistě i Lance a Tara, jak jinak. Nejlepší na tom je že Tamaru už v životě neuvidím! Vlastně ani Lance, ten odešel do Californie točit filmy a Tamara? Dala si přihlášku na filozofickou univerzitu do Dallasu, kde se začne učit i ruštinu.... My tři jsme se dostaly na Yale a Lewis? Ten se dostal na Boston College. Škoda... Zrovna když jsme spolu začali chodit... Ale slíbili jsme si, že si budeme psát. "Jasně, Mad, každej tejden!!!" pak mě políbil na rozlloučenou a odjel do Bostonu. A já, Lilien a Samara jsme vyrazily směr Yale... Začíná nám nový život Univerzitních studentek.... Snad nám vyjde i tahle část našeho života. "Dávej bacha!! Nevidíš, že mám úplně nový auto, trapko?!" vykřikla na nás jedna obarvená blondýna se slunečními brýli. No jo na každé škole se najde nějaká Tamara.... "S ní si už ale poradíme...že holky?" řekla jsem a zvedla oči od deníku. Už stály na schodech naší nové školy. "Sam, Lily, počkejte na mně!!!" křikla jsem za nimi. Ty dvě snad na mě nikdy nepočkají.....
KONEC

8. kapitola

8. kapitola, Maturiťák začíná

Díky, babi, zamumlala jsem. Usmála jsem se, složila vzkaz a založila si ho do deníku. Najednou jsem si všimla, že mi na notebooku bliká oranžová zpráva.. Odklikla jsem zprávu a přečetla si zprávu od Samarky: Hey! Jak se chystáš na ples, maturantko? Vůbec nevím, co na sebe!! Myslíš, že se Joshovi budu líbit v růžových šatech? Nebo v černých..? Nebude to vypadat jako na pohřbu, ne? Já nevím, Madison! Poraď mi prosím...Vím, že si nejlepší kamarádky pomáhají, ale věděla jsem jaká je Sam drbna, že by mě zdržela a tak, a navíc si stejně vybere nakonec ty růžový, na to jí moc dobře znám...ale abych se necítila provinile napsala jsem jí nápovědu, malé, nic neříkající "R" a zaklapla jsem notebook. Přestala jsem vnímat svět kolem sebe a odešla jsem do koupelny, umyla jsem si hlavu, jako první část mé přípravy na můj velký večer. V 5:15 jsem byla hotová a oblečená v modrém jsem čekala ve svém pokoji až uslyším zvonek u dveří. Začínala jsem být trochu nervózní. Každou chvíli jsem koukala na hodinky a přešlapovala jsem po pokoji sem a tam. Konečně se o deset minut později ozval zvonek ze zdola následovaný matčiným hlasem: "Madison! Máš tu odvoz na ples!!" Vzala jsem si kabelku, zkontrolovala naposled můj vzhled v zrcadle a vykročila na chodbu. Dole pod schody na mě čekal Lewis. "Er..ehm...Ahoj..." Usmála jsem se na něj. Za Lewisem se objevila Lily ve světle zelených nadýchaných šatech a Sam v nádherných růžových šatech. (vždyť jsem to říkala..xD) "Vypádáš úžasně, Madison!" pochválila mě Lily. Sam přikývla. Nastalo trapné ticho, všechny jsme čekaly, že Lewis něco řekne, ale jako vždy když je středem pozornosti zčervenal a neřekl nic. "Jedem..?" zeptala se konečně Sam. Přikývla jsem a otočila se směrem k obývacímu pokoji. "Mami, tak my jdem, ahoj Ally..a pozdravuj Taťku.." Mamka místo odpovědi vešla do předsíně s digitálním foťákem v ruce. "Mami...je to nutný..?" zeptala jsem se otráveně ostatně jako vždy když mě mamka chtěla fotit. "Alespoň jednu památku, Madison.." Udělali jsme skupinku, aby měla maminka radost, a taky památku.. "Už můžem jít..?" zeptala jsem se potom. "Počkej ještě..." řekla a ohlédla se do obývacího pokoje "Ally? Můžeš na chviličku?" Dobrá tak ona mě chce vyfotit i s Ally, no dobře no, ale potom jí to snad bude stačit..."Postav se k nim, Allynko" oznámila Ally, která jen pokrčila rameny a postavila se doprostřed vedle mě. Vypadalo to vtipně, my v plesovým a Alison v otrhaných (oblíbených) riflých a v špagetovým tričku a s rozevlátými vlasy. Když po tisícté fotografii jsme vyšli před dům a šli k autu, bratra Lewise, řekla mi Sam: "No konečně..." podívala se na mě "Doufám, že nepřídem pozdě na náš maturiťák..." Podívala jsem se na hodinky, které ukazovaly třičtvrtě na šest. "Taky doufám.." To už jsme byli u auta. "Ahoj Marty!" pozdravily jsme svorně Lewisova bratra. "Čekám tu věčnost, co jste tam dělaly? To jste ty šaty vyráběly?" řekl místo odpovědi a usmál se na nás. "Marty, můžem jet.." oznámil Lewis. Na ples jsme dorazili za pět minut dvanáct jak se říká, bylo za pět minut sedm. Našli jsme téměř ihned zbytek naší třídy, kteří už netrpělivě vyčkávali náš příchod a čekali až bude na řadě slavnostní nástup maturantů. Když nás uviděli, probodávali nás pohledem, nevím proč hlavně mě, fakt díky mami, za tohle zdržení, na druhou stranu má asi pravdu, mám památku. Ozval se tón skladby na který nastupují letos maturitní ročníky a já Lewis, Lily a Sam jsme se zařadili do řady a ukázkově jsme vešli na taneční parket. Cítila jsem se jako pod drobnohledem, z toho kolik tam bylo studentů a učitelů, tolik lidí že studuje na naší střední škole, říkala jsem si v duchu a přála jsem si abych neupadla nebo se mi nestalo něco trapného..(jak to bohužel většinou bývá na těchto akcích..) Seřadili jsme se do kruhu a já si oddechla, že jsem to nezvrtala, ani kroky ani že se mi nic trapného nestalo. Nastal proslov naší paní ředitelky. Polkla jsem. Hned po ní mě naše třída pověřila říct také pár slov - shrnout celá léta na střední škole. Z úzkostí jsem si vzpomněla, že můj připravený proslov leží doma na stole. Kousla jsem se do rtu. Lily, která stála po mé pravici si toho všimla a sykla: "Mads, co se děje?" otočila jsem se k ní, chtěla jsem jí říct, že jsem proslov nechala omylem doma ale přes sucho v krku jsem nevydala ani hlásku. A najednou se ozvalo mé jméno a zasvítilo na mě světlo. "Hodně štěstí..." řekli mi Lily, Sam a Lewis. V tu chvíli jsem si přála být úplně někde jinde, umět tak čarovat a přičarovat si proslov a nebo zmizet aby ho za mě odříkala Tamara, která je moje náhradnice. Došla jsem až k ředitelce na pódium (obdivuji se jak jsem to dokázala), ředitelka mě představila a podávala mi mikrofon. Když jsem tam jen tak stála řekla mi: "Madison, řekneš nám něco?" Cítila jsem jak rudnu. Odkašlala jsem si a začala jsem: "Vážená paní ředitelko, Vážení profesoři a profesorky, Vážení studenti...." Modlila jsem se aby na mě nesvítilo to otravné světlo... "Ehm...byl mi svěřen nelehký zodpovědný úkol, říci pár slov úvodem našeho maturitního plesu..." Najednou se mi zatočila hlava. "Chtěla bych Vám poděkovat, že jste se tu sešli v tak hojném počtu..." snažila jsem se improvizovat. Nejraději bych omdlela nebo odletěla někam daleko hodně daleko....když v tom...."Madison!!" slyšela jsem Lewise, který stál na kraji pódia. Teď jsem úplně ztratila řeč. "Pane McDermotte co si myslíte, že vyvádíte?!" chtěla vědět ředitelka zmatená jako já a všichni ostatní. Lewis si jí nevšímal, došel až ke mně a vytrhl mi mikrofon z ruky. "Vážení obyvatelé Střední školy Alberta Einsteina...." začal. Nevěřícně jsem na něj koukala, on Lewis odříkával projev, daleko lepší projev než jsem měla připravený a který ležel na stole doma. Když skončil tleskala jsem nejvíce ze všech. I ředitelka mu poděkovala za krásnou řeč. Chtěla jsem se mu nějak odvděčit. Ale ředitelka řekla: "Vynikající řeč...a nyní se vraťte ke své třídě, nechť začne šerpování!" V duchu jsem zaklela, chtěla jsem se zmocnit mikrofonu, říci si o nejkrásnější písničku Open your eyes to love a požádat Lewise o tanec. Místo toho jsem ho chytla cestou z pódia za ruku a zašeptala mu do ucha: "Díky.." usmál se na mě a téměř neslyšně odpověděl: "Nemáš zač..." Došli jsme ke kruhu naší třídy a začalo šerpování. Naše třídní každému z nás dávala světlounce modrou šerpu a modrou růži - no ladilo mi to..xD Poté jsme se vyfotili a začalo se tancovat. Pro Sam si ihned přišel Josh a o chvilku později se objevil Jamie a požádal o tanec Lily. Já zůstala sama stát u stolu s Lewisem. Nechtělo se mi jen tak stát. "Nedáme si něco k pití..?" Lewis horlivě přikývl a táhl mě k baru. "Úžasná řeč.." řekla jsem když jsem uskrkla doušek punče. "M-madison...s..s...s..."? zčervenal a já trpělivě čekala jak mě požádá o tanec. "Smím prosit, Madison?" otočila jsem se. Lance....úplně jsem na něj zapomněla...Nevěděla jsem co říct, začalo se dít to co na Samařině párty, když najednou Lewis řekl zpříma do očí Lancovi: "Promiň. Právě jsem ji požádal o tanec." a odtáhl mě doprostřed parketu. Nechali jsme za sebou Lance s otevřenou pusou.

7. kapitola

7. kapitola, Jsem po škole...

9. ledna 2008

Maturitní ples maturitních ročníků 2008! Páni, nevěřila bych, že už je to za mnou, ano můj maturitní ples jsem měla v pátek 7. ledna 2008. Dnes je neděle a včera? Dá se říci, že jsem celý den prospala, znavená tancem, alkoholem a dobrou zábavou.))

Samara mi píše vzkaz: Chápeš to? Dnes je ples a ona nás otravuje s vektory?! Přečetla jsem si to a uchechtla se. Dej pokoj! Nebo je nepochopím!!!:P dopis jsem složila a hodila jí ho zpátky právě ve chvíli, kdy se profesorka Treschopová otočila od tabule: "Tak...doufám, že jste to pochopili...." řekla a podívala se na mě přísným pohledem, já jsem se rozpačitě uchechtla a dostala jsem 10 minut po škole. Podívala jsem se na Samaru a ta jen pokrčila rameny. Nemohla jsem se dočkat až skončí hodina, jako naschvál samozřejmě trvala déle než obvykle, ostatně tak to bývá, když Vás něco baví uteče čas ihned, jakmile se nudíte k smrti nebo Vám něco nejde tak se čas jakoby zastaví. Když konečně zazvonilo všichni se vyhrnuli ven. Jako obvykle celá naše třída běžela jako o život do školní jídelny, kromě mě. Samara s Lilian na mě křikly ať si pospíším, nebo bude v jídelně děsná fronta. Řekla jsem jim, že přijdu později, chtěla jsem si odsedět těch trapných deset minut Samařinou vinou, ale nemůžu jí to brát za zlé, je to moje nejlepší kamarádka. Měla jsem náladu v bodě mrazu, ani to nebyla vina Samary a také ne deset minut po škole, spíš, že mě ještě nikdo nepozval na ples. Jistě, domluvily jsme se Sam a Lily, že tam půjdeme sami - bez doprovodu, ale je to jiné, když vás někdo vyzvedne limuzínou - eh no dobrá už zase moc sním. Došla jsem ke kabinetu naší matikářky Treschopový a zaklepala jsem, ozvalo se dále a já otevřela dveře. "Pojď dál, Madison," řekla mi milým hlasem "posaď se.." ukázala na volné křeslo naproti ní. Nikdy jsem u ní v kabinetu nebyla, měla ho starožitnicky ozdobený, byla zde dvě starožitná mohutná polstrovaná křesla, mahagonový stolek, pracovní kout - kde opravovala písemky a vždy se musela zhrozit nad tou mojí - a pár starých ebenových skříní. Profesorka si usrkla kávu a podívala se na mě skrz zlaté obroučky. "Líbí se ti tu?" usmála se když jsem nejistě přikývla a najednou trochu zvážněla, "ale proto tu nejsme, že?" položila na stůl hrnek. "Vyndej si sešit z matematiky, Madison" V duchu jsem zaúpěla, nebude mě mučit počítáním bez kalkulačky, že ne? Když jsem vytáhla sešit a pero, řekla. "Spočítáš mi tu za trest pár příkladů...myslím, že počty se ti budou hodit v příjimačkách na vysokou školu." usmála se. "Půjč mi ten sešit, pár ti jich napíšu...." když skončila a vrátila mi sešit nakoukla jsem do něj, napsala mi 10 lehkých příkladů typu sčítání a odčítání do 1000. Dala jsem se bezeslova do práce. "Mělo by ti to zabrat přesně 10 minut..."konstatovala suše "A jak jistě víš u příjimaček nepovolují používat kalkulačku..." dodala. Skončila jsem přesně za 10 minut. "No vidíš, Madison, jak ti jdou počty, když potřebuješ odejít. A pokud budeš chtít pomoci s nějakými příklady, můj kabinet je pro tebe otevřený kdykoli, snad kromě víkendů a svátků a po pracovní době, jinak kdykoli." sama se zasmála svému rádoby vtipu a já se usmála taky, přikývla jsem, sbalila sešit a penál do brašny a vyšla z kabinetu. Málem jsem vrazila do Lewise. "Lewisi!" řekla jsem překvapeně. "Kde se tu bereš? Nemáš být na obědě?" zeptala jsem se. "Ne..totiž..měl jsem nějakou práci v laboratoři.." Povytáhla jsem obočí, ale řekla jsem si, že se nebudu dál vyptávat. "Aha...no..dobře..půjdem na oběd?" Přikývl a o pár minut později jsme stáli frontu do školní jídelny. "Nikdy v životě jsem neviděla v jídelně tolik studentů...kde se tu berou?" Lewis se uchechtl: "Asi mají hlad..." Podívala jsem se na něj. "No jo, ale v naší jídelně??" Když jsme konečně dostali jídlo, karbenátek s bramborovou kaší a jablko, připojili jsme se k Sam a Lily. "Kde se couráte?!" chtěla vědět Lily jen co jsme dosedli. "Byla jsem za Treschopovou....a Lewis..?" Lewis mi skočil do řeči: "Já byl v laborce..." Samara se koukla po Lily a pak po mě a řekla Lewisovi: "Doufám, že mě doučíš biologii, nebo rupnu..." Lewis lhostejně přikývl a dal se do jídla. "Madison, máš už šaty na ples?" změnila téma Lily. Polkla jsem sousto. "Ale jistě, stačí to jen doladit..." řekla jsem nejistě. "Hele, nechceš couvnout, že ne? Jdeme tam všichni čtyři, podle plánu a když říkám čtyři, myslím čtyři..." provrtávala mě pohledem. "Co furt máš...? Řekla jsem, že mám šaty..nebo ne?" řekla jsem to ve chvíli, co kolem našeho stolu procházela Tamara se svými nohsledkami. "Cože? Ty máš nějaké jiné šaty, než nosíš do školy?" a sjela mě pohledem, že jsem si připadala jako pod rentgenem, přesně jak mě na silvestrovské oslavě pozoroval Lance. "A nepovídej mi, že tě někdo pozval? Takovou ošklivku...vůbec bych se nedivila, kdyby ti dali cenu ošklivosti, Ošklivko Madison..." a s grácií odešla, Terry a Joanne jí slepě následovaly. "Tami, počkej...!" a zmizely z dohledu. "Neber si to tak, je to Tamara, ne?" uklidňovala mě Lily. "A vůbec nejsi ošklivá"přidala se Sam. "Jen máš raději ležérnější volnější sportovnější styl a make-upu a úpravě vlasů také moc nedáš, ale komu kdy záleželo na vzhledu?" Podívala jsem se na holky. "Jasně, kdo kdy potřeboval nejmodernější boty..." ale nemohla jsem potlačit touhu být in. "Hlavní je přirozenost...o tom Tamara nic neví.." řekla ještě Lily. Odcházeli jsme ze školy a Lewis se zeptal: "V kolik Vás mám vyzvednout, dámy?" Zastavily jsme se a zíraly na něj s otevřenou pusou, nakonec jsme svorně vykoktaly: "T-ty...m-máš AUTO?!" Ale Lewis řekl: "Ne tak docela...sveze nás brácha..." Rozpačitě jsme zmlkly. "Ehm..." začala Sam..."N-noo..." dodala Lily. "Aha..." řekla jsem. Celou cestu až domů se Sam a Lily bavily co si vezmou na sebe, já jsem jen přikyvovala a nebo říkala, jo to bude dobrý, ale jinak jsem měla plnou hlavu Tamary... Jak někdo může být na lidi tak hnusnej jako ona...Ironie je, že jsme kdysi v prváku byly docela dobré kamarádky. Ale potom, co šla na plastiku obličeje, začala používat make-up a chodit pravidelně ke kadeřníkovi, přestala se ke mě hlásit. Také už není šprtka třídy, nejspíš proto, že jí stáhly pod vodu roztleskávačky. Teď říká šprtko mně... "Tak ahoj na plese..." říkala Lily a já sebou trhla. "Madison? v pohodě?" zeptala se ještě. "Jo jasně..." odpověděla jsem. "Ahoj na plese!" dodala jsem. "Jo, Mads, v 5:30 buď připravená, jasný?" upřesnila mi Sam "A Lewisi, nepřijeď pozdě..." dodala a utíkala za Lily. - holky bydlely vedle sebe. Podívali jsme se s Lewisem po sobě a pokračovali jsme po Charleston Street. Celou cestu jsem mlčela a přemýšlela, Lewis také nepromluvil ani slovo, dokud jsme nepřišli k našim domovům. "Ehm..Tako..A-ahoj na plese..." vykoktal konečně ze sebe. "Tako..aahoj..." usmála jsem se a Lewis přešel silnici a zmizel v domě naproti, na prahu mi ještě zamával a já mu pozdrav opětovala, poté jsem i já zalezla dovnitř. Doma ještě nikdo nebyl, tedy skoro nikdo. "Je někdo doma?" do náruče mi skočilo něco černého. "Dolare!" zasmála jsem se "Ahoj ty psisko! Jak se máš?" olízal mi celý obličej, nejspíš měl dojem, že jsem si ho špatně umyla..xD "Čus Maddy..!" pozdravila mě Allison z obývacího pokoje sledující nějaký zajímavý pořad. "Čus, co dávaj?" zeptala jsem se. "Dawsonův svět...."odpověděla a já si sedla do křesla a koukala s ní na epizodu "Dawsna" "Co bylo ve škole?" zeptala jsem se o pár minut později když to skončilo. "Nebyla jsem tam..." Udiveně jsem se po ní podívala. "Proč?" a Dolar mi vyskočil na klín. "Psali jsme z Ekonomie.." hladila jsem Dolara. "Co je na Ekonomii špatnýho?" Allison přepla kanál. "Dlouhodobý majetek..." řekla pomalu. Já vytáhla maturitní otázku zvanou dlouhodobý majetek. "Tumáš, přečti si to a nauč..." přepla na nějaký anime kanál. "No jo..."řekla otráveně a hltala epizodu Naruta-Shippuden. Také jsem se chtěla kouknout, ale vzpomněla jsem si, že mám všechny díly nahraný nahoře na kompu a tak jsem jen řekla: "Mám všechny epizody stažený, kdybys chtěla..." a vstala jsem. "Hmm...."zahučela, ale neodtrhla oči od televize. "No nic, jdu se připravovat na ples..." Vyšla jsem do předsíně a vyběhla schody do svého pokoje, kde na mě na posteli čekaly zbrusu nové namodralé šaty jako len, s modrým náhrdelníkem, naušnicemi, stříbrnými střevíčky a..... stříbrnou korunkou.... Na šatech jsem našla přišpendlený nápis, písmem, který jsem moc dobře znala: Madison, užij si svůj maturitní ples, s láskou babička Jenniffer....PS: v šuplíku jsem nechala i truhličku s make-upem. ;-)

6. kapitola

6. kapitola, Opravdový konec párty

Dokončili jsme úklid a rozloučili jsme se s Lancem, Joshem a Jamiem. Samara je přesvědčovala, že tu můžou zůstat a osprchovat se, ale kluci toho měli plné kecky a tak jen poděkovali za nabídku a odešli. Lance se na mě ani koutkem oka nepodíval. Za to já jsem se dívala dokud všichni tři nezašli za roh ulice. "Pojď už, je zima, zmrzneš tady..." přesvědčovala mě Sam a odtáhla mě ode dveří. "Co ti vlastně chtěl?" zeptala se když mě odváděla nahoru do pokoje. "Ale, pozval mě na rande.." řekla jsem rozmrzele. "Fakt?" vyhrkla nadšeně "A souhlasila jsi? Kam půjdete? Maddy, to bude romantický, Lance je děsně romantickej...." rozplývala se Sam "Zadrž...Já ho odmítla..." Samara se zastavila. "Děláš si srandu? Ty jsi odmítla Lance Brightona?!" a zatřásla se mnou. "Maddy! To byla tvoje životní šance..!"
"Ale prosím tě!" odsekla jsem "Nebuď naivní! Lance je kluk jako každej jinej a navíc jsem na něj naštvaná! A myslím, že už ho nemiluju..." Udiveně se na mě podívala. "Myslíš, že nemiluješ nebo nemiluješ??"
"No..víš..mám ho ráda..ale láska..Sam..láska to není..." řekla jsem pomalu. "Mohla bych se jít osprchovat? Jsem celá od dortu.." zeptala jsem se ještě. "Jistě, jen co Lili vyleze ven tak můžeš.." odpověděla mi. "Proč myslíš, že tě sem táhnu.." Chtěla jsem se ještě zeptat, proč nemůžu jít do druhé koupelny, ale jakmile jsme došly do jejího pokoje, vzala si čisté oblečení a odešla. Zůstala jsem tam sama s Lewisem. Všimla jsem si čokoládových dortů na stole. "Myslela jsem, že na ně máš chuť?" ušklíbla jsem se. "Chtěl jsem s nima počkat na tebe..." odpověděl a když si uvědomil jak divně to znělo, dodal: "Ty jsi je donesla..." nepatrně se začervenal. "Dobrá rozdělíme se" prohlásila jsem a dělala, že jsem si ničeho nevšimla. Vzala jsem jeden z těch dortů a dvě lžičky. "Druhej necháme holkám..."vysvětlila jsem Lewisovi, který nechápal proč beru jen jeden. Přikývl a vzal si jednu lžičku. A protože jsme byli celí od dortu opřeli jsme se o parapet u okna. Jedli jsme čokoládový dort a dobře jsme se u toho bavili. Soutěžili jsme kdo první sní svou půlku, vyhrál Lewis a já mu za trest ušpinila nos čokoládou. "Jo tak ty takhle..." nabral si hrst a rozetřel mi je po tvářích. "Já jsem se jen smála a opakovala pořád dokola: "Ne, Lewisi, už toho nech!! PROSÍM!!" a chechtal se taky. Vyndal z kapsy mobil a vyfotil mě... "Dám si jí na plochu..." Vytřeštila jsem na něj oči a zahuhlala jsem přes vrstvu čokoládového těsta: "Co-cožee?!" Fotku uložil a udělal si taky jednu s tím špinavým nosem ode mě. "No co se divíš? Aspoň budu moct strašit Natálku..." Neudržela jsem se a začala se smát. V tom přišla Lili a v patách za ní i Sam. "Co tady provádíte?!" a začaly se smát když nás, hlavně mě viděly. Nevšímala jsem si jich a odstraňovala ze sebe zbytky uzmutého čokoládového dortu, na který jsem měla takovou chuť a který díky Lewisovi, že skončil na mém obličeji. "Náhodou máš docela originální pleťovou masku..." poznamenal opatrně Lewis a to bylo pro holky moc už ležely v křečích na zemi a svíjely se smíchy. Když si Lewis všiml jak se tvářím (což ho obdivuji, že to bylo poznat) řekl: "Promiň, Madison...ukaž pomůžu ti..." a na talíř začal dávat mojí "pleťovou" čokoládovou masku. Když se mu podařilo mě vysvobodit a holky se přestaly (naštěstí) válet po zemi, zeptala jsem se Sam: "Sami, prosím tě nemáš něco na půjčení?"
"Jasně, Maddy, něco ti vyhrabu, běž se zatím osprchnout a oblečení strč do pračky k Lilieninýmu, a až budeš natáhni si některej ze županů, já ti tu něco najdu..." oznámila mi a já odešla z pokoje.
Tak takhle skončila Silvestrovská párty u jedné z mých nejlepších kamarádek - u Samary. Chtěli jsme u Samary všichni přespat, ale Samara řekla, že raději ne, že už má dost velký průšvih a nebude pokoušet osud. Tak jsme se spakovali a Lewis mě a Lilien doprovodil domu. Když jsme odvedli domů Lili, a byli jsme jen dva, Lewis nepromluvil, ozval se až jsme byli u mého baráku: "Madison...t-tak d-dobrou..." Naklonil se ke mně a krátce mě políbil. Potom se otočil na podpatku a přeběhl rychle silnici (bydlí přesně naproti mě), odemkl si, ještě se po mně ohlédl, krátce mi zamával a zmizel ve dveřích. Já jsem tam zůstala stát jako solný sloup. Lewis...Lewis mě políbil?! Cože?! Přála jsem si, aby se ta chvíle polibku vrátila, nebo trvala déle. Stála bych před barákem dlouho nebýt černé kočky, která vyskočila z popelnice. Trhla jsem sebou. "Hloupá kočka.." zamumlala jsem a také zmizela vevnitř.
Začínám si myslet, že když jsem někde já, tak se tam něco špatnýho (nebo divnýho) semele. A taky vůbec nevím, jak jsem na tom s klukem. Lance nebo Lewis? Lewise znám od mateřské školky a je celkem fajn, když nemele něco o výzkumu, a Lance? Nejhezčí kluk ze školy. Teda ne, že by Lewis byl nějaká zrůda...oba jsou celkem kus a oba umějí tancovat waltz. Ale jen Lewis mě políbil.. Hm, ale na rande mě pozval Lance... já sice odmítla, ale pozval mě... No jedno je jisté, dříve nebo později si budu muset jednoho z nich vybrat....
"Madison?? Ty ještě nespíš?" strčila matka hlavu do mého pokoje. "Ne, mami, ale už jdu, včerejší oslava byla skvělá a jsem grogy...dobrou..." zazívala jsem. "No dobrá, hlavně vypni ten počítač..." Něco jsem si zamumlala. "Co na něm pořád dělá...?" slyšela jsem ještě matku, když mi zavírala dveře. Převlékla jsem se do pyžama a zalehla...

5. kapitola

5. kapitola, Pohroma

"Dáš si něco k pití?" zeptal se mě Lance u minibaru a držel dvě prázdné skleničky. "Jen vodu, prosím tě." odpověděla jsem, protože jsem měla po dvou waltzů velkou žízeň. Lance mi nalil vodu a sám se obsloužil jahodovým punčem. Nastalo trapné ticho. Já jsem se pohupovala do rytmu známých i neznámých songů a pozorovala jsem tancující páry. U protějšího stolu jsem koutkem oka zahlídla Lewise, zdál se smutný. Chtěla jsem se za ním rozeběhnout, ale uvědomila jsem si přítomnost Lance a že jsem o tom vždy snila být na taneční zábavě právě s ním. Podívala jsem se na Lance...seděl na barové židli a pozoroval mě. Cítila jsem se jako pod rentgenem a chtěla jsem protrhnout to hrozné ticho a tak jsem řekla: "Zajímalo by mě kdy budeme přát Samarce.." Lance pokrčil rameny a také se rozhlédl, jestli už se něco neděje. "Co pro ní máš?" chtěl vědět. "Nech se překvapit, taky nevím tvůj dárek.." ušklíbla jsem se. "Tak uděláme výměnej obchod..." navrhl, ale naštěstí se objevila Samarka a DJ stlumil hudbu. Za Sam se objevila jejich kuchařka s tím nejkrásnějším dortem jaký jsem kdy viděla! Byl pětipatrový a každé patro byl vlastně jiný dort, nejspodněji byl čokoládový, potom ovocný, šlehačkový, medový a zmrzlinový navrchu. Ihned se mi zbíhaly sliny na ten čokoládový.. Kuchařka postavila dort na stůl doprostřed parketu, který tam před okamžikem položil domácí sluha. Každý se postavil kolem stolu, Sam se postavila přímo proti obrovskému dortu a jako na povel DJ začal hrát Happy Birthday a my jsme jí sólově zpívali. No znělo to strašně.:D Když jsme dozpívali, Samarka se nadechla a sfoukla všech 17 svíček. Pak se vše semlelo strašně rychle. Ani nevím kdo to začal, ale vypukla dortová válka. Začali to nejspíš pubertální cvoci z naší třídy, hádali se s kým má Samarka chodit. Eric se naštval a hodil jeho dort Samuelovi do obličeje. Pak se to sesypalo jako lavina, každý na někoho vytáhl nějakou špínu. Jednala jsem instinktivně nechala jsem tam stát Lance, který právě když jsem se doplazila k Samarce a snažila se jí odtáhnout od dortových maniaků, právě dostal čokoládovým dortem do nosu. Naštvala jsem se, uzmula jsem dva poslední kousky čokoládového dortu a odplížila se pryč z obývacího pokoje nahoru po schodech do Samařina pokoje. Zaklepala jsem na dveře (pusou jsem fakt otvírat nechtěla) otevřela mi Sam a já vklouzla dovnitř. Nebyla jsem jediná kdo se tu schovával byla tu i Lili s Lewisem. "Trochu se to vymklo z ruky, co?" zeptala jsem se když jsem si sedla na postel vedle Lewise, který zíral na oba čokoládové dorty. "To mi povídej..." postěžovala si Sam, "Jak tohle rodičům vysvětlím až se vrátí..." a sesula se na židli u pracovního stolu a zakryla si obličej rukama. "Myslím, že se můžeš připravit na domácí vězení...A zrovna když je příští týden ta slavnost..." poznamenala Lili. Sam jen zasténala. Postavila se a řekla rozhodně: "Ne, musíme dolů! Nenechám si zničit můj domov!! JDEME!" podívala se po nás, protože ani jeden z nás se dolů nechtěl vrátit, ale řekli jsme si, že si přátelé pomáhají a také jsme vstali. Já položila dorty na stůl a řekla Lewisovi: "Lewisi, pojď dáš si do nosu až potom!" popadla jsem ho za zápěstí a táhla ho za sebou. Dole byla děsná pohroma všude kam jste se po obýváku podívali byli skvrny od toho skvělého dortu, který nikdo neochutnal a já jsem uzmula dva volné čokoládové kousky. Služebnictvo Samařiných rodičů se snažili dát vše do pořádku a po těch kteří válku vyvolali a kteří se do ní zapojili zmizeli jako pára nad hrncem, tedy kromě Lance, Joshe a Jamieho, kteří byli celí od šlehačky a pomáhali vyčistit obývák aby byl v původním stavu. "Kde jsou všichni?" zeptala se Samara "Slečno Samaro, panu Felixovi se podařilo všechny uklidnit a všichni jako na povel odešli, nechali se jen slyšet že to byla ta nejhorší oslava..." vysvětlila pokojská a když viděla jak se Sams tváří dodala: "Některým se ovšem Vaše oslava velice líbila..." Samara přikývla a řekla: "To je jedno..." otočila se k nám "Lidi, je tady ještě dost práce...a rodiče mohou dorazit každou chvíli..."než stačila říct cokoli dalšího ozvalo se cvaknutí zámku. V Samaře by se krve nedořezal, zůstala stát jako solný sloup. "Samarinko? Už jsme doma..." ozvala se z předsíně její matka. Samara ani nepípla a už se objevila tvář matky ve dveřích obývacího pokoje, nebo to co z něj zbylo. Vykřikla. Tím přivolala i otce. "MATHEUSI!!!" zavolala rozčileně otce, ten se vzápětí také objevil ve dveřích. "To..t-to byl náš obývák..." sdělila mu a omdlela. "O trestu si popovídáme později Mladá Dámo, teď by bylo záhodno to tady pořádně uklidit." řekl zdánlivě klidně a odvedl matku v náručích nahoru do ložnice. Samara se usmála. "Nemáš horečku?" zeptala se Lili, "Dostaneš trest a patrně domácí vězení a ty se usmíváš?!" nevěděla Lili. "Ne, jenom, že už dlouho si jí otec nevšímal a dneska ji nesl v náručí..." Lewis si poklepal na čelo. "Jde se do práce, ne? A dělejte mám chuť na ten dort..." řekl netrpělivě a tak jsme si došli do sklepa pro kbelíky s vodou a hadry a začali jsme smývat zbytky dortu s ostatními. Lance se ke mě přitočil pod záminkou, že si chce namočit hadr do kbelíku. V tu chvíli jsem na něj neměla náladu, hlavně proto, že také házel dort, ale zase měl plus za to, že tu také zůstal a pomáhá to napravit, narozdíl od Erika a Samuela a těch ostatních. "Nechceš jít potom do kina?" Zvedla jsem oči od podlahy. "Lanci...j-já..." už už jsem chtěla souhlasit, ale něco mě zastavilo a tak jsem odpověděla. "Ne...už něco mám, promiň..." Pokrčil rameny a odšoural se zpátky ke zdi, kterou osvobozoval od dortu.

4. kapitola

4. kapitola, Party pokračuje

"Kde..k-de se tu bereš?" zeptala jsem se. "Sam, mě pozvala...říkal jsem ti to přece...včera.." odpověděl a když viděl, že se na něj nechápavě dívám dodal: "V kavárně..." Přikývla jsem. Dlouho jsme stáli a dívali se jeden na druhého. Potom se kolem nás ozvala ta nejkrásnější pomalá melodie jaká existuje. There I´ll be od Faith Hill...Lance, jako by mi četl myšlenky. "Nechceš si semnou zatancovat..?" Rozzářila jsem se štěstím a odpověděla: "Tak jdem...!" Zaklesla jsem se do něj a užívala jsem si každičkej tón, každičkou notu a samozřejmě i Lance. "There You´ll be...." prospěvoval si potichu refrén. Tancovali by jsme spolu na každičký ploužák.Já jsem se cítila tak šťastně jako nikdy v životě. Ale vyrušila nás Lili. "Lanci, můžu si jí na chvíli půjčit?" Lance mě naposledy otočil a kývl na souhlas. Já jsem jí probodávala očima a nechala se odvléct do zahrady - pryč od Lance. "Co potřebuješ?" zeptala jsem se když mě konečně pustila. "Madison..." začala. "Ano?" odvětila jsem nevrle. I Lily po mě něco chce. řekla jsem si v duchu, ale věděla jsem že to bude něco společného s Joshem..."Maddy...Co si myslíš o Jamiem?" Vyjeveně jsem se na ní podívala a zakoktala jsem se: "Co-cože?!" Co po mě chce??? Ne!!! "Slyšíš dobře...Jamie Mayflower...." řekla znovu Lily. "Ale...a-le..co Josh?" nechápala jsem. "Josh? Ale prosím tě.." řekla povýšeně a když uviděla můj výraz dodala: "No jistě, je to kus..ale pochop, to on za mnou dolejzá...trochu mě to začíná rozčilovat...ale Jamie..." zasnila se. "Měla bys to říci Samarce..." řekla jsem náhle. "Proč?" Vysvětlila jsem jí, že Joshe miluje a myslí si, že už je dávno zadaný a že nemá šanci. "Ta naše hloupá Sam...Je vidět, že o lásce nic neví..." Přikývla jsem, ale měla jsem v hlavě jen Lance a Lily jsem vnímala jen naoko. "Maddy a co si o něm myslíš?" naléhala na mě. Já jsem mezitím zapomněla o kom se to bavíme, kdo mi zkazil tanec s Lancem a hloupě jsem se zeptala: "O kom..?" Lily se mnou zatřásla. "Ty, posloucháš mě vůbec..?" zvedla oči v sloup. "J-jistě..říkala jsi..." odvětila jsem, ale Lili mi skočila do řeči.: "Ale jdi, já vím, že Lance dlouhodobě okupuje tvojí zdravou mysl...nemusíš se před nejlepší kamarádkou přetvařovat..." řekla to s důrazem na nejlepší kamarádku. "No tak já jdu najít Samarku.." řekla ještě, když přišel na terasu Jamie, následovaný Tamarou, holkou, kterou nesnášíme od školky. Hádali se. "Už ti to říkám po několikátý, Tamaro! Mezi námi už nic není...!" říkal právě Jamie a Tamara odpověděla: "Ale Já tě miluju!!" Jamie pokračoval: "Kdybys mě milovala sebemíň, můžeš mi vysvětlit proč jsi flirtovala a líbala se s Danielem?!" a nepokoušel se ztlumit hlas. "N-no..." pokusila se Tamara něco říci na svou obhajobu. "Ne Tamaro! Já už nechci nic slyšet! Mezi námi je konec! Sbohem!!" skočil jí do řeči a s grácií se vypařil. Slyšeli jsme jak Tamara zavzlykala, ale kupodivu nám jí nebylo líto. Za okamžik se kolem ní utvořil hlouček jejích kamarádek takzvaných roztleskávaček, uklidňovali jí, že to určitě tak nemyslel a zmizeli nám z dohledu. "Hustý, co? Nechtěla bych...." podívala jsem se na Lili, která se celá rozzářila. "Zapomněla jsi na jeden detail, viď? Ostatně teď už to je vedlejší, máš volnou cestu..." připoměla jsem jí. Lili se na mě podívala, usmála se a zmizela vevnitř. Já jsem zůstala stát sama na verandě. Přemýšlela jsem, když ke mě někdo přišel. Bohužel, to nebyl ten na koho jsem v tu chvíli myslela. "Ahoj..." pozdravil mě nesměle Lewis. "Hoj, Lewisi.." odpověděla jsem prostě. "Bavíš se?" Přikývla jsem. "Mohlo by to bejt lepší, viď?" řekl, to co jsem měla na srdci. "Samara má ty nejlepší párty na celém světě viď?" pokračoval. "Jistě..." Podíval se mi do očí. "Mads, co se děje? A neříkej, že nic, nebo to bude dobrý Lewisi, já totiž na tobě poznám kdy tě něco trápí, jsme přeci nejlepší přátelé od školky, a mě můžeš říct všechno." Nepatrně jsem se usmála. "Úplně všechno..." Neudržela jsem se a rozesmála jsem se. Nakonec jsem přeci jen ze sebe dostala: "To bys stejně nepochopil... Je to složitý..." Přátelsky mě praštil do ramene. "Nezapomínej, že jsem vědec..." Oplatila jsem mu políček. "Ty a expert na holčičí problémy? Lewisi, tomu sám nevěříš..." Ale to už jsem ho nevnímala, protože se ve dveřích verandy objevil Lance, chtěla jsem opustit Lewise a padnout mu přinejmenším do náruče... Strašně jsem si s ním chtěla opět zatancovat a opět začali hrát nějaký pomalý nádherně romantický ploužák. Co romantický? Nejromantičtější na světě, I never had a dream come true, od S club 7....Už už jsem ho chtěla požádat o tanec, když v tom...."Madison, zatancuješ si semnou..?" Chtělo se mi říci ne, jsem zadaná nebo něco podobného, ale srdce mi říkalo: "Madison! Je to tvůj kamarád od školky, nezaslouží si odmítnutí!" a slyšela jsem hlas své Matky: "Maddy, nikdy nikoho neodmítej, když tě požádá o tanec...." Tak jsem místo toho odpověděla: "Bude mi potěšením..." Bude mi potěšením, co se to se mnou děje? Zachytila jsem Lancův pohled, když mě Lewis odváděl do něj zavěšenou na parket. Pokusila jsem se na Lance usmát, když jsme ho míjeli, ale nešlo to, tak jsem odvrátila hlavu. A tak jsem tancovala s Lewisem, musím říci netančil vůbec špatně... celou dobu co jsme tancovali jsem přemýšlela, kde se to mohl naučit, kamarádíme spolu už od školky a... a tohle je první příležitost, kdy se mnou tancuje...Sebrala jsem odvahu. "Kde jsi se naučil tak dobře tančit?" Totiž, aby jste rozumněli, zatímco ostatní páry kolem nás tančili obyčejný ploužák, Lewis semnou tančil waltz. "Počkej, soustředím se na ty kroky...." odpověděl nervózně. Uchechtla jsem se, ale taky jsem musela dávat pozor na kroky, aby jsme se nešlápli. Tančili jsme dokud nedohrál poslední tón. Po skončení skladby, měl Lewis pořádně otočil, přesně tak jak před pár minutama Lance, poděkoval za tanec, nabídl mi rámě a zeptal se: "Kam Vás mám odvést, slečno?" Já jsem vytřeštila oči a vykoktala jsem: "T-támhle..." ukazovala jsem ke stolu s občerstvením. "Chodil jsi do tanečních?" zeptala jsem se ho konečně a snažila se popadnout dech jak jsme vymetli celý parket. "Jo...loni..." taky lapal po dechu. Ozval se další romantický tón, Nickleback, Far away... Teď nebyl Lewis dost rychlý, aby mě požádal o tanec. "Smím prosit?" ozvalo se za mnou. Ohlédla jsem se a spatřila Lance. Podívala jsem se na Lewise, ten přikývl a já odpověděla. "Ano.." byla jsem z toho trochu vyjevená o mě aby se o tanec prali dva kluci? Pochopte, v tanečních o mě takový zájem nebyl, tak jsem si tuhle příležitost nechtěla nechat ujít a užívala si každičký tanec do posledního tónu. Lance mě odvedl doprostřed parketu a já jsem se ho instinktivně chytila kolem krku. Velké překvapení pro mě bylo, když řekl: "Zkusíme waltz, co říkáš?" Stiskl jednu mojí ruku a druhou mi posunul na jeho rameno. Jen jsem přikývla. Co se to tu děje? Nejdříve Lewis, teď Lance... nechce se mi tomu věřit, ale tady asi někdo na někoho žárlí...I Lance se mnou bezvadně vymetl parket. A když skončil náš waltz odtáhl mě z dohledu Lewise. V tu chvíli mi to nevadilo..

3. kapitola

3. kapitola, Party u Samary

Ozval se zvonek u dveří. "Jdu otevřít!" křikla jsem směrem do obývacího pokoje. "Jé ahoj Lil..., Joshi...co ty tu děláš?" zadívala jsem se s otevřenou pusou. "Coby, jsem Lilienin doprovod." prohlásil pyšně.Kývla jsem a odvětila jsem: "No tak počkejte minutku, jen se namaluju a vezmu si kabelku..." zavřela jsem za sebou dveře a odporoučela se k sobě do pokoje. "Kdo to je?" chtěla vědět Alison, která ležela na mé posteli. "Musíš se plížit jako duch?!" okřikla jsem jí "Přišla pro mě Lilian s Joshem...ale co tě to zajímá?" Zadívala jsem se nevrle na sestru. "Ty někam jdeš? Pane jo to je mi novinka..." rýpla si Alison. "Co? Nemůžu jít na Samařinu oslavu?" Allison si mě podivně měřila pohledem. "Ale jo, jdi si...klidně, mě to nevadí, jestli chceš vědět tohle, ale mno jenom mě napadlo, že jsi dlouho s nikým nikde nebyla...Naposled tě ven vytáhl Jake..." založila si ruce na prsa a nepřestávala se na mě dívat. "Nech si to jo...A přestaň mě zdržovat nebo mě Lilian zabije.." odpálkovala jsem ji. "No jo...pořád...tak se maluj no...." Nevydržela jsem to její pruzení a nemilosrdně jsme ji vystrčila z pokoje a zavřela za ní dveře. "Konečně klid.." oddechla jsem si. Namalovala jsem se, vzala si kabelku, bundu, boty a vyšla jsem z pokoje. "Mami, tati, Alison, tak já už jdu..!" zavolala jsem nervózně. „Dobře zlato...Bav se!!!" ozvalo se z obývacího pokoje a vyšla jsem na chodbu. "Kde k čertu seš Madison Jessiko Elliot MacIntoshová?!" křičela Lily. "Nech to bejt Lilian..." odsekla jsem nedůtklivě a dodala jsem: "Jdeme?" Josh přikývl a Lilian se přizpůsobila. Na oslavu jsme dorazili v půl deváté. Trochu se zpožděním a očekávali jsme Samařinu reakci. Podle očekávání nás ihned našla. Měla na sobě saténové červené mini šaty. "Tak vy si přijdete pozdě..?" spustila a když si všimla, že je s námi Josh, zapomněla na náš pozdní příchod a obrátila svou pozornost k němu. "Co ty tady, s nima?" Josh se ušklíbl. "Doprovázím Lilian..." elegantně zavřel Samařinu pusu, a nabídl Lilien své rámě. Lil se do něj okamžitě zavěsila a odpochodovali spolu doprostřed davu. Když hráli pomalý ploužák, viděli jsme se Samarou, jak ji Josh požádal o tanec a tancovali spolu skoro každou píseň. "No vidíš to?" nechápala Samara "Ona snad má kluka...a na mé oslavě..." dodala. Odtrhla jsem od nich oči. "Neber si to tak Sami...taky si někoho najdeš.." a já doufám taky, dodala jsem pro sebe. "O to mi nejde..." odpověděla "Jde mi o to, že na mé oslavě jsem já chtěla s někým tancovat..." Obrátila jsem oči v sloup a chtěla se jsem se vypařit z její přítomnosti. Samara mě, ale chytila za ruku. "Maddy, pojď mi pomoct do kuchyně..." Než jsem stačila něco namítat, už mě vlekla za sebou. "S-s čím.." řekla jsem nakonec. "Uvidíš.." Věděla jsem, že po mě nic nechce, tedy co se týče jídla nebo práce v kuchyni... "Musíš mi pomoct..." začala. "Řekla jsem přece, že jo..ne? Tak už se vyžvejkni.." přerušila jsem ji netrpělivě. "Víš, Mads...asi..a-asi se ti to nebude líbit nebo tak...a..a-ale..n-noo..." podívala jsem se po ní opravdu netrpělivě, protože místo abych tady stála a zabíjela čas, už bych dávno hledala Lance... "L-líbí se mi Josh...." Vyprskla jsem jahodový punč Samaře do tváře. "Cožee?!" Samara utrhla papírovou utěrku a začala si sušit obličej. "Děláš si srandu?" Položila jsem skleničku do dřezu a nevěřila vlastním očím a uším. "Vždyť ho nesnášíš!..Tak j-jak..?" Samara se na mě podívala. "Nevím..prostě se mi líbí..." Opřela jsem se o kuchyňskou linku. "Uvědomuješ si ale, že právě tancuje s Lily?" zeptala jsem se. "N-no právě...o to jsem tě chtěla poprosit.." položila jsem jí ruku na rameno. "Sami, Lily je naše kamarádka.. Jak by ti bylo kdyby ti ona přebrala kluka?" změřila jsem si ji pohledem. "N-no a-asi...ale vždyť ani nevíme, jestli spolu opravdu chodí.." zeptala se s nadějí v hlase. "Sam, jsi moje nejlepší kamarádka, ale v tomhle nejedu. Ale pokud ho opravdu miluješ, tak se rozhodneš správně, řiď se svým srdcem.." vyslovila jsem frázi jako vystřiženou z encyklopedie. "Myslíš..?" zeptala se nevěřícně Sam. "Nevím..říká to mamka...nevím co je na tom pravdy...a teď mě prosím omluv, musím si také něco zařídit..." řekla jsem a odešla jsem ven. Samara stála uprostřed kuchyně a popíjela svůj míchaný nápoj. Hlavně neudělej žádnou blbost... řekla jsem si v duchu, když mi někdo poklepal na rameno... "Lanci...!"

2.kapitola

2. kapitola, Před oslavou
1. prosince 2008
Včera byla pořádná pařba! No jasný byl Silvestr, ale hlavně party u Samary. Samara má vždycky mega večírky vždy pozve hromadu lidí. Ale je určitě jasný že její mejdany se nekonaj u ní doma - má rodiče puntičkáře, ale jsou docela bohatý - Samara vždycky pronajme nějaký ten bar a pozve celou naší třídu někdy celou střední..lol... Tak tedy. Ráno jsem se probudila s pocitem, že je poslední den roku se sedmičkou na konci. Vlastně mě probudila Lil. Zavolala mi v půl osmý (myslela jsem že jí zabiju....) "Čauves Mads!" zavolala do telefonu. Já lhostejně zamumlala něco na ten způsob, že ještě spím. "Vstááávej!!!! Ospalče!" nenechala se odbýt. "Musíš mi pomoct koupit Samče dárek k narozkám!" Samara! Narozky! Ihned se mi rozsvítilo, ale mozek se zřejmě nezapl úplně tak jsem řekla: „Co?...a no jo..." zamumlala jsem a otřela si oči. "Dej mi půl hodiny. V osm u mě před barákem, ok?" Lil souhlasila a zavěsila. Já jsem se v klidu oblékla, vykonala ranní hygienu a šla jsem do kuchyně připravit si něco rychlého k jídlu. Rodiče byly v práci a Alison ještě spala. Jako každé ráno jsem si udělala ovesné vločky a vzala si mléčnou rýži, vše jsme zapíjela kakaem. Přesně v osm zazvonila Lil. "Kde se couráš?" koukala na mě tím výrazem, jako pokaždé když něco nedodržím. "Lil, pojď dál, ještě si vezmu věci..." Vzala jsem si z pokoje batoh, naškrábala vzkaz Al a vyrazili jsme s Lil na nákupy. Jelikož pravá party začíná až kolem sedmé večer (Samařina nevyjímaje) strávily jsme s Lil na nákupech celý den. Když jsme na nákupech vždycky utratíme všechny naše úspory za kravinyxD Koupily jsme Samaře dárky a koupily si nízkotučné Laté v naší oblíbené kavárničce. Povídaly jsme si o všem možném a přemítaly jsme jestli jsme dárky vybraly dobře, najednou jsem si všimla hloučku tří kluků, kteří stáli před kavárničkou a mávali na mě. Lil si všimla kam se dívám a ohlédla se. "Ááá Lance..." podívala se na mě. Já na ně pořád civěla. Lil mě nakopla pod stolem, já se honem probrala, letmo jim zamávala a napila se Laté. Chtěla jsem s Lil pokračovat v našem hovoru, ale někdo si řekl, že nám to nedovolí. Kluci vešli dovnitř. Já jsem zrudla a snažila se to zakrýt dalším douškem Laté. Jedním očkem jsem je pozorovala, jak si objednávají u pultu. Byla jsem zvědavá co si asi v kavárně můžou kluci jako oni dát...vždyť jsem je nikdy v kavárně neviděla... Lance se v tu chvíli otočil a zamířil k nám. "Lil...jde sem Lance..."sykla jsem na kamarádku, která k pultu seděla zády. "Ahoj holky!" pozdravil nás Lance, když došel k našemu stolu. "Ahoj.." odpověděly jsme. "Nebude Vám vadit, když si přisednem?" Jelikož jsem nebyla schopná odpovědi, odpověděla mu Lil: "Ne...klidně...proč by mělo?" usmála se. O několik minut později se k nám přidali i George a Josh. "Ehm..." začal George "Jdete na Samařinu párty?" Podívaly jsme se s Lil po sobě a odpověděla jsem: "Že váháš.." a zčervenala jsem. "Super, a máte pro ní dárek?" pokračoval George. "Dneska jsme ho koupily..." odpověděla zas Lily. "Co pro ní máte?" vložil se do hovoru Josh. "Nech se překvapit." a spiklenecky jsem na něj mrkla. Po chvíli bylo opět trapné ticho. Servírka klukům přinesla jejich objednávku. Všichni tři si objednali horkou čokoládu... "Kluci, jdem, musíme Samaře vybrat nějakou blbost..." rozhodl Lance a zvedal se se svým nápojem. "Lanci, teď nám to donesla.." protestoval Josh. "Berem si to sebou proč myslíš, že to máme s tím plastovým víčkem.." opáčil Lance. "Dobrá..." připustil Josh a taky se zvednul. "No tak to vidíte....sotva si sednu už s nima zase někam musim jít," zasmál se George "Tak ahoj, uvidíme se na oslavě!" rozloučili se s námi všichni tři kluci. "Mějte se!" opětovali jsme jejich pozdravy. Podívala jsem se po Lilian, která od Joshe nemohla odtrhnout oči. "Ale....tady je někdo zamilovaný...." poznamenala jsem a vrátila tak Lil zpátky na zem. "Vůbec ne...je to takovej nafoukanej namyšlenej nafoukanej línej sexistickej....blbeček...." odpálkovala mě a pořád neodtrhla od něj oči dokud nezmizel z dohledu. Mě bylo jasný, že k tomu nafoukanýmu blbečkovi přeci jen něco cítí...."když takhle podivně koktavě mluví vždy je v tom kluk..." pomyslela jsem si ale už jsem nic neřekla abych si Lil nerozhádala. "Půjdem?" řekla jsem abych změnila téma a dosrkla zbytek svýho Laté. Lil přikývla a zamávala na servírku, že budem platit. "Dohromady, nebo zvlášť..." zeptala se servírka a neustále přežvykovala žvejkačku. Řekly jsme, že zvlášť, zaplatily jsme každá své Laté a odešly jsme.

Moje povídka....

Madisin deník
1. kapitola, Vánoce v Calgary
30. prosince 2007
A je po Vánocích! Nikdo by nevěřil, že letos je to docela úleva, že skončily. Naštěstí mám ještě prázdniny - jako ostatní kamarádi, spolužáci - no všichni školou povinní - někteří dobrovolně. xD I když o prázdninách nemáte žádný spešl program, potřebujete si přeci odpočinout od školy - hlavně od toho každodeního vstávání, pruzení a nadržování od učitelů.....Zítra je Silvestr - to bude zase den, nebo ne? bude mejdan u mý nejlepší kámošky Samary, která s Lilien pronajala jeden bar na předměstí LA. Budou tam všichni naši kamarádi a známí a dokonce i jeden bezva týpek.....Lance....mimochodem moje tajná láska x) Jo, jo, docela se těším.... Ale teď ty negativní, nepříjemné nýmbrž potřebné stránky mýho teenagerovskýho života......čeká mě maturita...a potom Vysoká škola..... chci obor ekonomii, protože ji teď studuju a prozatím úspěšně na Střední škole. Ale co takhle být diplomatka? co to obnáší? myslím, že mám hodně možností - ekonomie, mezinárodní vztahy (spíš asi ne, ale co kdyby:), cestovní ruch nebo diplomacie..... Nějak se nemůžu rozhodnout.... Ale mám nejvyšší čas...v lednu začínají Dny otevřenýchdveří! a Podání jednotlivých Přihlášek!!! Co všechno obnáší život jedné devatenáctky, co? Dobrý no, odpovím si sama, nemusím si stěžovat...pořád mám hodnou rodinu (někdy mi ale lezou pořádně na nervy:), pár přátel.....Lance.....nejlepší kamarádku Samaru a Lilien.....a to nemluvím o zdraví xD no a peníze? raději no comment!

Vánoce v Calgary

Jak jsem tedy prožila zatím nejhorší Vánoce v životě? Každoročně jezdíme do Calgary za prarodiči z matčiny strany. Nevadí mi to, je tam sníh, dá se tam lyžovat, bruslit, blbnout s bratránkem Jacobem a sestřenkou Melly a samozřejmě bereme do party i Ally - povedenou sestřičku.....Těším se na to jak malá holka, protože jak je známo v Los Angelles známe sníh leda z televize, nebo jako polystyrenovou náhražku a nebo dokonce sníh pouze z písku! xD Jelikož LA a Calgary jsou od sebe pěkný kus cesty (viď taťko:) vyrazili jsme již brzy ráno (k mýmu zděšení v 6 hodin ráno) "Maddy, máš už sbaleno?" houkla na mě ze zdola mamka. Vyšla jsem z pokoje se spakovaným školním batohem a odpověděla jsem že ano. Maminčin zájem se obrátil na mou mladší sestru Allison. "Co ty Ally? Jak jsi na tom?" Ally vystrčila nos z koupelny. "Jen si domaluju pusu a můžem jet, mamko!" Ach ta Ally.....Ne že bych se já nemalovala, ale k prarodičům je to jaksi zbytečné plýtvání mých ubohých zásob kosmetiky a makeupu.....ale Al toho má spousty - bez toho se neobejde, ale make-up používat nemusí...narodila se na Hawaii....a pořád to někomu předhazuje, jsem už na to alergická...ale ve škole je proto oblíbená... Sestoupila jsem z posledního schodu a mamka mě hned zaúkolovala. "Maddy, bereme s sebou Smaragda?" Smaragd je můj malý zrzavý kocourek, mimochodem nejlepší přítel v této domácnosti. "Ne, raději ne mami, jsem dohodnutá s Lilien, že mi ho pohlídá, stavíme se u ní? Je to přeci po cestě.." odvětila jsem. "Zeptej se taťky a doufám, že už máš vše pro něj sbaleno i kočkolit!" mamka mě probodla pohledem. Já kývla a běžela za taťkou před dům. "Tati, potřebuju aby jsme se zastavili u Lilien." vyhrkla jsem na něj."Pročpak? Co potřebuješ?" Snažila jsem se mu to naznačit pohledem na Smaragra a jeho věci, ale nechápal, tak jsem přestala chodit kolem horké kaše. "Mám s Lili domluveno, že mi Smaragda pohlídá, co budeme v Calgary..." "Ach tak!"opáčil taťka. "Tak jo tati? Máme to přeci po cestě..." škemrala jsem a taťka nakonec svolil. Allisinin kokršpaněl Dollar jel s námi. Prarodičům nevadil....zvykli si na něj....Taťka naložil do auta poslední tašku a vyjeli jsme. O pár bloků dál jsme zastavili u domu Lilieniných rodičů. Vystoupila jsem, Lilien už čekala u branky. "Ahoj Lilien!" pozravila jsem svou kamarádku. "Ahoj Mads! Jak se máš?" odpověděla a zklíčeně se dívala na Smaragda, na sobě ovšem nedala nic znát. "Ale jo jde to, tady máš Smaragda a tady má všechny věci…i kočkolit…" vysvětlila jsem jí a začaly jsme se smát. Najednou jsme uslyšely jak taťka nevrle zatroubil. "Tak ahoj Lil, já už musím jít….jako každý rok trávíme v Calgary - aspoň že je to jako v paláci" usmála jsem se. "Jojo papa! a užij si Vánoce!" rozloučila se semnou Lily a já jí taky odpověděla: "Ty taky! Ahooooj Smaragde!" a zamávala. "Naschle!" pozdravila Lilien i rodiče. Nastoupila jsem do auta a zamávala Lil.

Během cesty si taťka povídal s mamkou - nevím o čem ale o nějakých blbostech, nejspíš o maminčině sestře Gabrielle, kterou taťka nikdy neměl v lásce - a to já poslouchat nemusím, raději jsem si zapla mp4 přehrávač, stejně jako Al, která ještě k tomu také chatovala s kamarády pomocí mobilu. Po dvou hodinách mi začalo zvonit v uších - mám mp4ku vždy na plný pecky ale naštěstí jsme byli na místě - v krásně zasněženém Calgary. Babička s dědou bydlí v moderním předměstí pro milionáře, takže když přijedeme na návštěvu, je to opravdu velký komfort. Konečně jsme najeli do Ambasádní ulice a zastavili jsme u čísla 247. Mamka stáhla okénko a zazvonila. "Rezidence MacIntoshových. Kdo račte být?" zeptal se hlas (nejspíš patřící majordomovi) "Jeanne Caroline MacIntoshová s rodinou" odpověděla mamka a pozlacená vrata se otevřela. Začaly ty pravé Vánoce...Vystoupili jsme z auta ségra vypustila Dollara a ten začal obíhat celou zahradu (ten se naběhal:) Otevřeli se domovní dveře a v nich stál v županu a s dýmkou v ruce děda Jose a babička Levandule. "Vítejte u nás!" To už nás vedli dovnitř, táta však protestoval: "Mads, Al, je třeba vybalit auto, šupem!" ale děda jen mávl rukou a řekl: "Petere, zapomínáš na naše služebnictvo...."A poručil majordomovi: "Jean, doneste jim jejich kufry do jejich pokojů!" Majordomus ani na okamžik nezaváhal a ihned poslechl svého pána: "Ano sire!"

Až do večeře se nic zvláštního nedělo....jen přijela teta Gabrielle se strejdou Erikem a mým oblíbeným bratránkem Jacobem a sestřenkou Melánií z New Yorku. Zasedli jsme k večeři. Před jídlem jsme se pomodlili……amen….a potom začalo nosit služebnicvo jednotlivé chody. Měli jsme kaviárový předkrm, šunkovou rolku a avokádový salát. Poté přišlo na řadu porcování krocana - jako vždy dědova úloha. Každému dal pěkně velký kus kromě mě, ne že by mě chtěl oželet ale já nejsem velký jedlík. Dostala jsem tedy porci jako malé dítě v mateřské škole. Krocan byl jak již tradičně vycpaný nádivkou. K tomu se podávají vařené brambory, ale babička Levandule poručila kuchaři udělat bramborový salát - tradice v České republice. A jako poslední chod (bohudík:) jsme měli vanilkový puding. V něm se schová mince a kdo jí najde, tomu se v dalším roce povede v ekonomice. (zkrátka bude mít dost peněz:) Po štědrovečerní večeři jsme se teple oblékli a šli do místního kostela na půlnoční mši. Venku tiše padal sníh. Měli jsme do kostela jet autem, ale já navrhla, abychom šli pěšky. "Je to přece kousek.." prosila jsem. "Jasně jenom 3 bloky….ani nápad jede se autem!" oponovala mi milovaná sestřička. "Já jsem pro jít pěšky" přidala se ke mně Mell. "Jdu s holkama…." vyjádřil se Jacob.

Nakonec to rozhodla babička, kdo chtěl jet autem jel, kdo pěšky vydal se na cestu zasněženou krajinou směrem ke kostelu svatého Jakoba. Autem jela Ally, děda s babičkou, táta a strýček Erik, já, Mell, Jacob, mamka a teta jsme zanechávali svoje stopy ve sněhu. Když jsme dorazili do kostela, samozřejmě že ta část co si vybrala auto už seděla v první řadě (k Allyně smůle, nemusí kostely a tak..) Druhá půlka naší rodiny si sedla úplně dozadu - kostel se mezitím zaplnil k prasknutí. Já seděla nakraji, protože neměřím ani 160 centimetrů (mám-li být přesná měřím 159) a abych měla přehled co se zpívá. O půlnoci se v kostele rozhostilo veliké ticho a pan farář Rodrigez začal mši. Zpívali jsme koledy jako Aleluja, Merry Christmas, Silent night….. a mnoho dalších. Domů jsme přijeli (a přišli) po půl druhé úplně vyčerpaní a ospalí. Rychle jsme se všichni osprchovali (aspoň že mají 5 koupelen) a šli jsme spát. U dědy a babičky máme jako děti pokoj všichni spolu. Je ale zařízený nádherně a velmi moderně. Je vymalován do světle modra a nahoře u stropu kolem dokola září fosforeskující hvězdičky a měsíčky. V pokoji, podél stěn, leží 4 postele s fialkovým povlečením - pro mne, Allison, Melánii a Jacoba. Ani jeden z nás nemohl usnout. Všichni ostatní v rezidenci MacIntoshových už jistě spali a my teenageři jsme si povídali. Měli jsme si toho hodně co říct (a co byste mysleli LA a NY jsou od sebe pořádná štreka:) Navíc se tam odstěhovali před rokem, když si teta našla přítele Erika. (už si ho stačila vzít takže jsem s Al nucena říkat mu Strejdo Eriku..) "Pamatujete si jak jsme vždycky spali na schodech a čekali s mlékem a sušenkami na Santu?" zeptala jsem se "Jasný! Teď na něj taky čekáme ne?" zasmál se Jacob.
"Jo Mads, pamatuju, ale zapomněla jsi, že jsme mu připravili také nějaký dárek" přidala se Mell. "Co máme pro něj letos?" zeptala se kupodivu Al. Všichni jsme pokrčili rameny. "Nevěděla jsem, že mu něco budeme dávat…" přiznala Mell a já s Jacobem jsme přitakali. Al vytáhla digitální fotoaparát. "Jacobe, prosím rozsviť. Mám bezva nápad na dárek pro Santu!" Jacob rozsvítil a všichni jsme byli napjatí co Al vymyslela. "Vyfotíme se!" Všichni jsme koukali s otevřenou pusou. "Dobrej nápad, podpořila jsem jí, ale přemýšlela si kdo nás všechny vyfotí?" Al se rozhlídla po pokoji a pak vítězoslavně řekla. "Mám samospoušť, ty chytrá…" vytáhla z kufru stojan na foťák a my jsme si sedli na postel proti ní. "Udělal bych jenom obličeje a vyfotil bych jich víc, navrhl Jacob, abychom taky měli památku." Al spustila spoušť a všichni jsme se vyfotili. Zapli jsme počítač a pořízené fotky jsme stáhli a na každou jsme zlatě napsali: Pro Levanduli a José, Pro Jeanne a Petera, a pro Gabrielle a Erika. Vytiskli jsme je a ke každé jsme na zadní stranu připojili naše podpisy. Fotky jsem odnesla dolů do obývacího pokoje a položila je na stůl, kde před lety bylo připravené i malé občerstvení pro Santu - mléko a sušenky. "Stejně to bylo krásné!" nostalgicky jsem zavzpomínala a šla se napít do kuchyně. Dostala jsem šílenou chuť na mléko. Nalila jsem si sklenku a sedla na parapet k oknu. Venku stále sněžilo. Bylo krásné jen tak sedět, pozorovat jak sněží a vzpomínat na staré dobré časy, kdy jsem tu jako malá holka bydlela (odstěhovali jsme se když mi bylo 6) a také kolik jsme toho prožili spolu s Jakeem (náš starý kamarád), Jacobem a Mell (Al tenkrát nebyla na světě a rodiče byli na Hawaii - ano tam, kde se Allison později narodila…) Byla bych tam seděla celou noc a vzpomínala na staré dobré časy (ráda bych zde stále žila, ale kvůli Allison jsme se stěhovali), do kuchyně najednou někdo tiše přišel…

Ne, nebyl to Santa Clause… "Nejraději by jsi tu proseděla celou noc, viď?" Lekla jsem se tak, že jsem si mlékem polila své nejoblíbenější pyžamo. Ohlídla jsem se….. na prahu kuchyně stál Jake. "Ježiš, Jakeu, ty jsi mě vyděsil! Podívej se!" vstala jsem a začala jsem si čistit pyžamo. Jake mi podal papírové utěrky a řekl, "já bych tady taky proseděl noc." usmál se na mě tím nejkouzelnějším úsměvem. "Kde se tu bereš?" zeptala jsem se zvědavě a překvapeně zároveň. "Pracuji pro tvé prarodiče." Udiveně jsem se na něj podívala a zapomněla jsem si čistit pyžamo. Vůbec jsem ho tady nečekala, nevěděla jsem jak je hezký (taky jsem ho neviděla řadu let) a zrovna když na něj vzpomínám tak se tu objeví? zvláštní náhoda, řekla jsem si. "Jsem jejich pomocný majordomus a v zimě je mým úkolem vymetat sníh z příjezdové cesty…" dodal a pomohl mi vyčistit flek od mléka. Zírala jsem na něj s otevřeno pusou a nemohla jsem to pochopit. On - tady - je - pomocný majordomus - a - uklízí sníh….?.......Jake???.... mozek mi v noci moc nefunguje. "Cože…?!" řekla jsem nakonec. "Mads, pamatuješ ještě na starý dobrý časy?" změnil téma. "Jo jo a moc dobře" usmála jsem se. "A co Jacob a Mell? Co Ally?" zeptal se a já začala vyprávět. Vyprávěla jsem i co se dělo dnes a také jsem se ptala já jeho co se s ním těch 13 dlouhých let dělo. Také mi řekl proč s námi nešel na Půlnoční - jednoduše proto, že trávil Vánoce se svojí rodinou a na Půlnoční byl s nimi v kostele svaté Georgie. Usmála jsem se a on povídal o své rodině. Dál jsme si povídali o všem možném i nemožném :) Spát jsme šli až v půl pátý ráno. Doprovodil mě do pokoje. "Tak dobrý zbytek noci, Maddy.." popřál mi Jake a rozesmál se. "Tobě taky.." zasmála jsem se. Jake se otočil a sešel zpět do přízemí. Já jsem se za ním dívala dokud nezmizel za rohem a zavřela jsem za sebou dveře. Rozhlédla jsem se po pokoji, všichni už spali. Zalehla jsem proto do postele. Ještě než jsem na pár hodin usnula, blesklo mi hlavou, že i letos se čekání na Santa Clause vyplatilo - byl jím Jake…… a zavřela jsem oči.

"Maddy, Jacobe, Mell!!!! Vstávejte!!!" křičela Allison "Co je?" zeptala jsem se rozespale. "Už je ráno! Pojďte dolů!!" nenachala se odbýt Allison a ani se nesnažila ztlumit hlasivky.. Zamumlali jsme že jo a natáhli si župany. "Kolik je hodin, Al?" chtěl vědět Jacob. "Půl osmý.." odpověděla Allison. Jakmile to vyslovila blesklo mi hlavou, že jsem spala pouze necelé 4 hodiny a zívla jsem. Dolů do obývacího pokoje jsme šli potichu jako myšky. Když jsem uviděla krásnou vysokou jedli ozdobenou do zlato červené barvy s andělíčky ze slámy a pod ní kupu dárečků, zahřálo mě u srdce. "Koukněte na ty dárky!" rozplývala se Allison, klekla si a vzala do ruky první balíček s nápisem Allison. Já jsem přešla ke krbu, kde visely ponožky s našimi jmény a prozkoumala jsem tu svojí. Uvnitř jsem našla čokoládu, ovoce, ponožky, punčocháče a burské oříšky…… také tam byl jeden vzkaz - byl nadepsaný: pro Madison……: Veselé Vánoce plné splněných přání ti přeje Jake. usmála jsem se. Jacob mi četl přes rameno, když uviděl od koho ten vzkaz je, vykřikl: "JAKE? Jake? Mell, pamatuješ si na Jakea? To je ten rošťák, jak jsme si s ním hráli, když jsme byli malí..!" Mell kývla na znamení, že si ho pamatuje až moc dobře, ale neřekla nic. Když jsme si rozbalili všechny dárky, (já jich dostala 20 - asi jsem byla hodná:) přišli do obývacího pokoje i rodiče, babi s dědou a teta se strejdou. Také oni rozbalili své dárky. Že jich také každý dostal požehnaně. “Kde slaví Vánoce služebnictvo?" zeptala jsem se dědy. "Mají k tomu vlastní byt…." Odpověděl po pravdě. "Byt?...já myslela, že bydlí v pokoji…?" nechápavě jsem zavrtěla hlavou. "Všichni v jednom?, zasmál se děda, nebuď blázen Madison, tento dům je jen pro nás. Za domem je druhý dům pouze pro služebnictvo, promiň spletl jsem se ne byt ale dům…" To na mě bylo trochu moc a zmohla jsem se pouze na: "Aha…" kývla jsem a odebrali jsme se na snídani.

Po snídani jsme si mi teenageři vzali brusle šli ven. Šli jsme za dům - opravdu tam byl druhý dům pro sluhy a služky - a zazvonili jsme. Otevřel nám Jake. "Ahoj…." nestačil doříct a už jsem mu visela na krku. "Ale Mads….neudus ho!" rozesmál se Jacob. Pustila jsem Jakea a začervenala jsem se. "Nepůjdeš s námi bruslit?" zeptala se Melanie "Jasně… jen si skočím pro brusle a převleču se, pojďte zatím dovnitř…." Vešli jsme a čekali. Zanedlouho se objevil Jake s bruslemi pověšené přes svalnaté rameno. "Můžem jít..!" zavelel a šli jsme.

Bruslili jsme celé dopoledne. Ovšem jen tak bruslit nás nebavilo tak jsme z bot udělali branky, Jacob skočil pro hokejky a puk a hráli jsme 3 na 2 - holky proti klukům. Později přišli kamarádi Jakea a to byl panečku zápas - hráli jsme 5 na 5 a na střídačce sedělo ještě 5 hráčů na každé straně. Ve 12 jsme odešli na oběd a domluvili se, že zítra si dáme odvetu. Moje družstvo totiž vyhrálo - vyhráli jsme 6:3 (v mém týmu byli: Jacob, Jake, Mell, Al, Mike, Lucas, George, Samantha, Lily a Evan.) Porazili jsme mistrovský tým poháru v Calgary (Jack, Russel, Brian, Chad, Paige, Polly, Anne, Harry a Hermione.) Byl to v celku vyrovnaný zápas.:)

V Calgary jsme strávili ještě 4 dny. Dobře jsme se bavili a vzpomínali jsme na staré dobré časy. Když jsme odjížděli všichni se s námi přišli rozloučit. A cestou zpátky jsme samozřejmě vyzvedli i mého Smaragda.:) Nelituji, že jsem zpátky v LA, protože mám na všechny lidičky kontakt (icq, e-mail a mobil) Doufám, že zůstaneme v kontaktu a zase se někdy uvidíme……

"Madison! Ty ještě nespíš!" přišel rozespalý táta do mého pokoje. "Koukej kolik je hodin - 3 hodiny ráno! Vypni ten počítač a běž spát….." Ty otcové… pomyslela jsem si rozmrzele a nahlas jsem řekla: "Ano, tati…" zívla jsem jen to dopíšu. Tak už musím jít, uznávám, že tohle je trochu moc. Přece jenom je zítra ta party u Samary. Bude tam Lil a Lance:) A já se strašně těším!!!!!

which language.....??!!

I´m just learning to work with this new...hmpf amazing blog... *laughing* I have not decided which language I will use on writing on this blog... I prefere English.... and everything is for English.. and I need to improve it (see my mistakes..? Not?? I do..) *laughing* Remember one thing.. this is private page... okay okay... my diary!!! but Private Diary!!! Is this clear...?? anyway I don´t know you and you don´t know me and that´s beautisess.. and I like that and It will stay like that... understood?? So need to go now, be right back.... sooon *wink*

This is start....

So I´m starting.. I don´t know if I use this blog very offen.. actually I have one already.. But I´m really angry, yep upset with it.. Sometimes to times... (rarely...offen..) it has some problems... Now I need to go... But I guess I will appear soon. Soon It will start my life - my study life.. but I will have to try to be best! Yep... in a year I want to study Universtity! It´s my wish! Actually one wish... of others else.. but this is only my wish.. another one is wish of our whole family... and I hope it will come true... actually it doesn´t look like it will come true now... I don´t want to be pessimistic...really! I believe in last hope... always is here....;)