8. kapitola, Maturiťák začíná
Díky, babi, zamumlala jsem. Usmála jsem se, složila vzkaz a založila si ho do deníku. Najednou jsem si všimla, že mi na notebooku bliká oranžová zpráva.. Odklikla jsem zprávu a přečetla si zprávu od Samarky: Hey! Jak se chystáš na ples, maturantko? Vůbec nevím, co na sebe!! Myslíš, že se Joshovi budu líbit v růžových šatech? Nebo v černých..? Nebude to vypadat jako na pohřbu, ne? Já nevím, Madison! Poraď mi prosím...Vím, že si nejlepší kamarádky pomáhají, ale věděla jsem jaká je Sam drbna, že by mě zdržela a tak, a navíc si stejně vybere nakonec ty růžový, na to jí moc dobře znám...ale abych se necítila provinile napsala jsem jí nápovědu, malé, nic neříkající "R" a zaklapla jsem notebook. Přestala jsem vnímat svět kolem sebe a odešla jsem do koupelny, umyla jsem si hlavu, jako první část mé přípravy na můj velký večer. V 5:15 jsem byla hotová a oblečená v modrém jsem čekala ve svém pokoji až uslyším zvonek u dveří. Začínala jsem být trochu nervózní. Každou chvíli jsem koukala na hodinky a přešlapovala jsem po pokoji sem a tam. Konečně se o deset minut později ozval zvonek ze zdola následovaný matčiným hlasem: "Madison! Máš tu odvoz na ples!!" Vzala jsem si kabelku, zkontrolovala naposled můj vzhled v zrcadle a vykročila na chodbu. Dole pod schody na mě čekal Lewis. "Er..ehm...Ahoj..." Usmála jsem se na něj. Za Lewisem se objevila Lily ve světle zelených nadýchaných šatech a Sam v nádherných růžových šatech. (vždyť jsem to říkala..xD) "Vypádáš úžasně, Madison!" pochválila mě Lily. Sam přikývla. Nastalo trapné ticho, všechny jsme čekaly, že Lewis něco řekne, ale jako vždy když je středem pozornosti zčervenal a neřekl nic. "Jedem..?" zeptala se konečně Sam. Přikývla jsem a otočila se směrem k obývacímu pokoji. "Mami, tak my jdem, ahoj Ally..a pozdravuj Taťku.." Mamka místo odpovědi vešla do předsíně s digitálním foťákem v ruce. "Mami...je to nutný..?" zeptala jsem se otráveně ostatně jako vždy když mě mamka chtěla fotit. "Alespoň jednu památku, Madison.." Udělali jsme skupinku, aby měla maminka radost, a taky památku.. "Už můžem jít..?" zeptala jsem se potom. "Počkej ještě..." řekla a ohlédla se do obývacího pokoje "Ally? Můžeš na chviličku?" Dobrá tak ona mě chce vyfotit i s Ally, no dobře no, ale potom jí to snad bude stačit..."Postav se k nim, Allynko" oznámila Ally, která jen pokrčila rameny a postavila se doprostřed vedle mě. Vypadalo to vtipně, my v plesovým a Alison v otrhaných (oblíbených) riflých a v špagetovým tričku a s rozevlátými vlasy. Když po tisícté fotografii jsme vyšli před dům a šli k autu, bratra Lewise, řekla mi Sam: "No konečně..." podívala se na mě "Doufám, že nepřídem pozdě na náš maturiťák..." Podívala jsem se na hodinky, které ukazovaly třičtvrtě na šest. "Taky doufám.." To už jsme byli u auta. "Ahoj Marty!" pozdravily jsme svorně Lewisova bratra. "Čekám tu věčnost, co jste tam dělaly? To jste ty šaty vyráběly?" řekl místo odpovědi a usmál se na nás. "Marty, můžem jet.." oznámil Lewis. Na ples jsme dorazili za pět minut dvanáct jak se říká, bylo za pět minut sedm. Našli jsme téměř ihned zbytek naší třídy, kteří už netrpělivě vyčkávali náš příchod a čekali až bude na řadě slavnostní nástup maturantů. Když nás uviděli, probodávali nás pohledem, nevím proč hlavně mě, fakt díky mami, za tohle zdržení, na druhou stranu má asi pravdu, mám památku. Ozval se tón skladby na který nastupují letos maturitní ročníky a já Lewis, Lily a Sam jsme se zařadili do řady a ukázkově jsme vešli na taneční parket. Cítila jsem se jako pod drobnohledem, z toho kolik tam bylo studentů a učitelů, tolik lidí že studuje na naší střední škole, říkala jsem si v duchu a přála jsem si abych neupadla nebo se mi nestalo něco trapného..(jak to bohužel většinou bývá na těchto akcích..) Seřadili jsme se do kruhu a já si oddechla, že jsem to nezvrtala, ani kroky ani že se mi nic trapného nestalo. Nastal proslov naší paní ředitelky. Polkla jsem. Hned po ní mě naše třída pověřila říct také pár slov - shrnout celá léta na střední škole. Z úzkostí jsem si vzpomněla, že můj připravený proslov leží doma na stole. Kousla jsem se do rtu. Lily, která stála po mé pravici si toho všimla a sykla: "Mads, co se děje?" otočila jsem se k ní, chtěla jsem jí říct, že jsem proslov nechala omylem doma ale přes sucho v krku jsem nevydala ani hlásku. A najednou se ozvalo mé jméno a zasvítilo na mě světlo. "Hodně štěstí..." řekli mi Lily, Sam a Lewis. V tu chvíli jsem si přála být úplně někde jinde, umět tak čarovat a přičarovat si proslov a nebo zmizet aby ho za mě odříkala Tamara, která je moje náhradnice. Došla jsem až k ředitelce na pódium (obdivuji se jak jsem to dokázala), ředitelka mě představila a podávala mi mikrofon. Když jsem tam jen tak stála řekla mi: "Madison, řekneš nám něco?" Cítila jsem jak rudnu. Odkašlala jsem si a začala jsem: "Vážená paní ředitelko, Vážení profesoři a profesorky, Vážení studenti...." Modlila jsem se aby na mě nesvítilo to otravné světlo... "Ehm...byl mi svěřen nelehký zodpovědný úkol, říci pár slov úvodem našeho maturitního plesu..." Najednou se mi zatočila hlava. "Chtěla bych Vám poděkovat, že jste se tu sešli v tak hojném počtu..." snažila jsem se improvizovat. Nejraději bych omdlela nebo odletěla někam daleko hodně daleko....když v tom...."Madison!!" slyšela jsem Lewise, který stál na kraji pódia. Teď jsem úplně ztratila řeč. "Pane McDermotte co si myslíte, že vyvádíte?!" chtěla vědět ředitelka zmatená jako já a všichni ostatní. Lewis si jí nevšímal, došel až ke mně a vytrhl mi mikrofon z ruky. "Vážení obyvatelé Střední školy Alberta Einsteina...." začal. Nevěřícně jsem na něj koukala, on Lewis odříkával projev, daleko lepší projev než jsem měla připravený a který ležel na stole doma. Když skončil tleskala jsem nejvíce ze všech. I ředitelka mu poděkovala za krásnou řeč. Chtěla jsem se mu nějak odvděčit. Ale ředitelka řekla: "Vynikající řeč...a nyní se vraťte ke své třídě, nechť začne šerpování!" V duchu jsem zaklela, chtěla jsem se zmocnit mikrofonu, říci si o nejkrásnější písničku Open your eyes to love a požádat Lewise o tanec. Místo toho jsem ho chytla cestou z pódia za ruku a zašeptala mu do ucha: "Díky.." usmál se na mě a téměř neslyšně odpověděl: "Nemáš zač..." Došli jsme ke kruhu naší třídy a začalo šerpování. Naše třídní každému z nás dávala světlounce modrou šerpu a modrou růži - no ladilo mi to..xD Poté jsme se vyfotili a začalo se tancovat. Pro Sam si ihned přišel Josh a o chvilku později se objevil Jamie a požádal o tanec Lily. Já zůstala sama stát u stolu s Lewisem. Nechtělo se mi jen tak stát. "Nedáme si něco k pití..?" Lewis horlivě přikývl a táhl mě k baru. "Úžasná řeč.." řekla jsem když jsem uskrkla doušek punče. "M-madison...s..s...s..."? zčervenal a já trpělivě čekala jak mě požádá o tanec. "Smím prosit, Madison?" otočila jsem se. Lance....úplně jsem na něj zapomněla...Nevěděla jsem co říct, začalo se dít to co na Samařině párty, když najednou Lewis řekl zpříma do očí Lancovi: "Promiň. Právě jsem ji požádal o tanec." a odtáhl mě doprostřed parketu. Nechali jsme za sebou Lance s otevřenou pusou.
Díky, babi, zamumlala jsem. Usmála jsem se, složila vzkaz a založila si ho do deníku. Najednou jsem si všimla, že mi na notebooku bliká oranžová zpráva.. Odklikla jsem zprávu a přečetla si zprávu od Samarky: Hey! Jak se chystáš na ples, maturantko? Vůbec nevím, co na sebe!! Myslíš, že se Joshovi budu líbit v růžových šatech? Nebo v černých..? Nebude to vypadat jako na pohřbu, ne? Já nevím, Madison! Poraď mi prosím...Vím, že si nejlepší kamarádky pomáhají, ale věděla jsem jaká je Sam drbna, že by mě zdržela a tak, a navíc si stejně vybere nakonec ty růžový, na to jí moc dobře znám...ale abych se necítila provinile napsala jsem jí nápovědu, malé, nic neříkající "R" a zaklapla jsem notebook. Přestala jsem vnímat svět kolem sebe a odešla jsem do koupelny, umyla jsem si hlavu, jako první část mé přípravy na můj velký večer. V 5:15 jsem byla hotová a oblečená v modrém jsem čekala ve svém pokoji až uslyším zvonek u dveří. Začínala jsem být trochu nervózní. Každou chvíli jsem koukala na hodinky a přešlapovala jsem po pokoji sem a tam. Konečně se o deset minut později ozval zvonek ze zdola následovaný matčiným hlasem: "Madison! Máš tu odvoz na ples!!" Vzala jsem si kabelku, zkontrolovala naposled můj vzhled v zrcadle a vykročila na chodbu. Dole pod schody na mě čekal Lewis. "Er..ehm...Ahoj..." Usmála jsem se na něj. Za Lewisem se objevila Lily ve světle zelených nadýchaných šatech a Sam v nádherných růžových šatech. (vždyť jsem to říkala..xD) "Vypádáš úžasně, Madison!" pochválila mě Lily. Sam přikývla. Nastalo trapné ticho, všechny jsme čekaly, že Lewis něco řekne, ale jako vždy když je středem pozornosti zčervenal a neřekl nic. "Jedem..?" zeptala se konečně Sam. Přikývla jsem a otočila se směrem k obývacímu pokoji. "Mami, tak my jdem, ahoj Ally..a pozdravuj Taťku.." Mamka místo odpovědi vešla do předsíně s digitálním foťákem v ruce. "Mami...je to nutný..?" zeptala jsem se otráveně ostatně jako vždy když mě mamka chtěla fotit. "Alespoň jednu památku, Madison.." Udělali jsme skupinku, aby měla maminka radost, a taky památku.. "Už můžem jít..?" zeptala jsem se potom. "Počkej ještě..." řekla a ohlédla se do obývacího pokoje "Ally? Můžeš na chviličku?" Dobrá tak ona mě chce vyfotit i s Ally, no dobře no, ale potom jí to snad bude stačit..."Postav se k nim, Allynko" oznámila Ally, která jen pokrčila rameny a postavila se doprostřed vedle mě. Vypadalo to vtipně, my v plesovým a Alison v otrhaných (oblíbených) riflých a v špagetovým tričku a s rozevlátými vlasy. Když po tisícté fotografii jsme vyšli před dům a šli k autu, bratra Lewise, řekla mi Sam: "No konečně..." podívala se na mě "Doufám, že nepřídem pozdě na náš maturiťák..." Podívala jsem se na hodinky, které ukazovaly třičtvrtě na šest. "Taky doufám.." To už jsme byli u auta. "Ahoj Marty!" pozdravily jsme svorně Lewisova bratra. "Čekám tu věčnost, co jste tam dělaly? To jste ty šaty vyráběly?" řekl místo odpovědi a usmál se na nás. "Marty, můžem jet.." oznámil Lewis. Na ples jsme dorazili za pět minut dvanáct jak se říká, bylo za pět minut sedm. Našli jsme téměř ihned zbytek naší třídy, kteří už netrpělivě vyčkávali náš příchod a čekali až bude na řadě slavnostní nástup maturantů. Když nás uviděli, probodávali nás pohledem, nevím proč hlavně mě, fakt díky mami, za tohle zdržení, na druhou stranu má asi pravdu, mám památku. Ozval se tón skladby na který nastupují letos maturitní ročníky a já Lewis, Lily a Sam jsme se zařadili do řady a ukázkově jsme vešli na taneční parket. Cítila jsem se jako pod drobnohledem, z toho kolik tam bylo studentů a učitelů, tolik lidí že studuje na naší střední škole, říkala jsem si v duchu a přála jsem si abych neupadla nebo se mi nestalo něco trapného..(jak to bohužel většinou bývá na těchto akcích..) Seřadili jsme se do kruhu a já si oddechla, že jsem to nezvrtala, ani kroky ani že se mi nic trapného nestalo. Nastal proslov naší paní ředitelky. Polkla jsem. Hned po ní mě naše třída pověřila říct také pár slov - shrnout celá léta na střední škole. Z úzkostí jsem si vzpomněla, že můj připravený proslov leží doma na stole. Kousla jsem se do rtu. Lily, která stála po mé pravici si toho všimla a sykla: "Mads, co se děje?" otočila jsem se k ní, chtěla jsem jí říct, že jsem proslov nechala omylem doma ale přes sucho v krku jsem nevydala ani hlásku. A najednou se ozvalo mé jméno a zasvítilo na mě světlo. "Hodně štěstí..." řekli mi Lily, Sam a Lewis. V tu chvíli jsem si přála být úplně někde jinde, umět tak čarovat a přičarovat si proslov a nebo zmizet aby ho za mě odříkala Tamara, která je moje náhradnice. Došla jsem až k ředitelce na pódium (obdivuji se jak jsem to dokázala), ředitelka mě představila a podávala mi mikrofon. Když jsem tam jen tak stála řekla mi: "Madison, řekneš nám něco?" Cítila jsem jak rudnu. Odkašlala jsem si a začala jsem: "Vážená paní ředitelko, Vážení profesoři a profesorky, Vážení studenti...." Modlila jsem se aby na mě nesvítilo to otravné světlo... "Ehm...byl mi svěřen nelehký zodpovědný úkol, říci pár slov úvodem našeho maturitního plesu..." Najednou se mi zatočila hlava. "Chtěla bych Vám poděkovat, že jste se tu sešli v tak hojném počtu..." snažila jsem se improvizovat. Nejraději bych omdlela nebo odletěla někam daleko hodně daleko....když v tom...."Madison!!" slyšela jsem Lewise, který stál na kraji pódia. Teď jsem úplně ztratila řeč. "Pane McDermotte co si myslíte, že vyvádíte?!" chtěla vědět ředitelka zmatená jako já a všichni ostatní. Lewis si jí nevšímal, došel až ke mně a vytrhl mi mikrofon z ruky. "Vážení obyvatelé Střední školy Alberta Einsteina...." začal. Nevěřícně jsem na něj koukala, on Lewis odříkával projev, daleko lepší projev než jsem měla připravený a který ležel na stole doma. Když skončil tleskala jsem nejvíce ze všech. I ředitelka mu poděkovala za krásnou řeč. Chtěla jsem se mu nějak odvděčit. Ale ředitelka řekla: "Vynikající řeč...a nyní se vraťte ke své třídě, nechť začne šerpování!" V duchu jsem zaklela, chtěla jsem se zmocnit mikrofonu, říci si o nejkrásnější písničku Open your eyes to love a požádat Lewise o tanec. Místo toho jsem ho chytla cestou z pódia za ruku a zašeptala mu do ucha: "Díky.." usmál se na mě a téměř neslyšně odpověděl: "Nemáš zač..." Došli jsme ke kruhu naší třídy a začalo šerpování. Naše třídní každému z nás dávala světlounce modrou šerpu a modrou růži - no ladilo mi to..xD Poté jsme se vyfotili a začalo se tancovat. Pro Sam si ihned přišel Josh a o chvilku později se objevil Jamie a požádal o tanec Lily. Já zůstala sama stát u stolu s Lewisem. Nechtělo se mi jen tak stát. "Nedáme si něco k pití..?" Lewis horlivě přikývl a táhl mě k baru. "Úžasná řeč.." řekla jsem když jsem uskrkla doušek punče. "M-madison...s..s...s..."? zčervenal a já trpělivě čekala jak mě požádá o tanec. "Smím prosit, Madison?" otočila jsem se. Lance....úplně jsem na něj zapomněla...Nevěděla jsem co říct, začalo se dít to co na Samařině párty, když najednou Lewis řekl zpříma do očí Lancovi: "Promiň. Právě jsem ji požádal o tanec." a odtáhl mě doprostřed parketu. Nechali jsme za sebou Lance s otevřenou pusou.
No comments:
Post a Comment