7. kapitola, Jsem po škole...
9. ledna 2008
Maturitní ples maturitních ročníků 2008! Páni, nevěřila bych, že už je to za mnou, ano můj maturitní ples jsem měla v pátek 7. ledna 2008. Dnes je neděle a včera? Dá se říci, že jsem celý den prospala, znavená tancem, alkoholem a dobrou zábavou.))
Samara mi píše vzkaz: Chápeš to? Dnes je ples a ona nás otravuje s vektory?! Přečetla jsem si to a uchechtla se. Dej pokoj! Nebo je nepochopím!!!:P dopis jsem složila a hodila jí ho zpátky právě ve chvíli, kdy se profesorka Treschopová otočila od tabule: "Tak...doufám, že jste to pochopili...." řekla a podívala se na mě přísným pohledem, já jsem se rozpačitě uchechtla a dostala jsem 10 minut po škole. Podívala jsem se na Samaru a ta jen pokrčila rameny. Nemohla jsem se dočkat až skončí hodina, jako naschvál samozřejmě trvala déle než obvykle, ostatně tak to bývá, když Vás něco baví uteče čas ihned, jakmile se nudíte k smrti nebo Vám něco nejde tak se čas jakoby zastaví. Když konečně zazvonilo všichni se vyhrnuli ven. Jako obvykle celá naše třída běžela jako o život do školní jídelny, kromě mě. Samara s Lilian na mě křikly ať si pospíším, nebo bude v jídelně děsná fronta. Řekla jsem jim, že přijdu později, chtěla jsem si odsedět těch trapných deset minut Samařinou vinou, ale nemůžu jí to brát za zlé, je to moje nejlepší kamarádka. Měla jsem náladu v bodě mrazu, ani to nebyla vina Samary a také ne deset minut po škole, spíš, že mě ještě nikdo nepozval na ples. Jistě, domluvily jsme se Sam a Lily, že tam půjdeme sami - bez doprovodu, ale je to jiné, když vás někdo vyzvedne limuzínou - eh no dobrá už zase moc sním. Došla jsem ke kabinetu naší matikářky Treschopový a zaklepala jsem, ozvalo se dále a já otevřela dveře. "Pojď dál, Madison," řekla mi milým hlasem "posaď se.." ukázala na volné křeslo naproti ní. Nikdy jsem u ní v kabinetu nebyla, měla ho starožitnicky ozdobený, byla zde dvě starožitná mohutná polstrovaná křesla, mahagonový stolek, pracovní kout - kde opravovala písemky a vždy se musela zhrozit nad tou mojí - a pár starých ebenových skříní. Profesorka si usrkla kávu a podívala se na mě skrz zlaté obroučky. "Líbí se ti tu?" usmála se když jsem nejistě přikývla a najednou trochu zvážněla, "ale proto tu nejsme, že?" položila na stůl hrnek. "Vyndej si sešit z matematiky, Madison" V duchu jsem zaúpěla, nebude mě mučit počítáním bez kalkulačky, že ne? Když jsem vytáhla sešit a pero, řekla. "Spočítáš mi tu za trest pár příkladů...myslím, že počty se ti budou hodit v příjimačkách na vysokou školu." usmála se. "Půjč mi ten sešit, pár ti jich napíšu...." když skončila a vrátila mi sešit nakoukla jsem do něj, napsala mi 10 lehkých příkladů typu sčítání a odčítání do 1000. Dala jsem se bezeslova do práce. "Mělo by ti to zabrat přesně 10 minut..."konstatovala suše "A jak jistě víš u příjimaček nepovolují používat kalkulačku..." dodala. Skončila jsem přesně za 10 minut. "No vidíš, Madison, jak ti jdou počty, když potřebuješ odejít. A pokud budeš chtít pomoci s nějakými příklady, můj kabinet je pro tebe otevřený kdykoli, snad kromě víkendů a svátků a po pracovní době, jinak kdykoli." sama se zasmála svému rádoby vtipu a já se usmála taky, přikývla jsem, sbalila sešit a penál do brašny a vyšla z kabinetu. Málem jsem vrazila do Lewise. "Lewisi!" řekla jsem překvapeně. "Kde se tu bereš? Nemáš být na obědě?" zeptala jsem se. "Ne..totiž..měl jsem nějakou práci v laboratoři.." Povytáhla jsem obočí, ale řekla jsem si, že se nebudu dál vyptávat. "Aha...no..dobře..půjdem na oběd?" Přikývl a o pár minut později jsme stáli frontu do školní jídelny. "Nikdy v životě jsem neviděla v jídelně tolik studentů...kde se tu berou?" Lewis se uchechtl: "Asi mají hlad..." Podívala jsem se na něj. "No jo, ale v naší jídelně??" Když jsme konečně dostali jídlo, karbenátek s bramborovou kaší a jablko, připojili jsme se k Sam a Lily. "Kde se couráte?!" chtěla vědět Lily jen co jsme dosedli. "Byla jsem za Treschopovou....a Lewis..?" Lewis mi skočil do řeči: "Já byl v laborce..." Samara se koukla po Lily a pak po mě a řekla Lewisovi: "Doufám, že mě doučíš biologii, nebo rupnu..." Lewis lhostejně přikývl a dal se do jídla. "Madison, máš už šaty na ples?" změnila téma Lily. Polkla jsem sousto. "Ale jistě, stačí to jen doladit..." řekla jsem nejistě. "Hele, nechceš couvnout, že ne? Jdeme tam všichni čtyři, podle plánu a když říkám čtyři, myslím čtyři..." provrtávala mě pohledem. "Co furt máš...? Řekla jsem, že mám šaty..nebo ne?" řekla jsem to ve chvíli, co kolem našeho stolu procházela Tamara se svými nohsledkami. "Cože? Ty máš nějaké jiné šaty, než nosíš do školy?" a sjela mě pohledem, že jsem si připadala jako pod rentgenem, přesně jak mě na silvestrovské oslavě pozoroval Lance. "A nepovídej mi, že tě někdo pozval? Takovou ošklivku...vůbec bych se nedivila, kdyby ti dali cenu ošklivosti, Ošklivko Madison..." a s grácií odešla, Terry a Joanne jí slepě následovaly. "Tami, počkej...!" a zmizely z dohledu. "Neber si to tak, je to Tamara, ne?" uklidňovala mě Lily. "A vůbec nejsi ošklivá"přidala se Sam. "Jen máš raději ležérnější volnější sportovnější styl a make-upu a úpravě vlasů také moc nedáš, ale komu kdy záleželo na vzhledu?" Podívala jsem se na holky. "Jasně, kdo kdy potřeboval nejmodernější boty..." ale nemohla jsem potlačit touhu být in. "Hlavní je přirozenost...o tom Tamara nic neví.." řekla ještě Lily. Odcházeli jsme ze školy a Lewis se zeptal: "V kolik Vás mám vyzvednout, dámy?" Zastavily jsme se a zíraly na něj s otevřenou pusou, nakonec jsme svorně vykoktaly: "T-ty...m-máš AUTO?!" Ale Lewis řekl: "Ne tak docela...sveze nás brácha..." Rozpačitě jsme zmlkly. "Ehm..." začala Sam..."N-noo..." dodala Lily. "Aha..." řekla jsem. Celou cestu až domů se Sam a Lily bavily co si vezmou na sebe, já jsem jen přikyvovala a nebo říkala, jo to bude dobrý, ale jinak jsem měla plnou hlavu Tamary... Jak někdo může být na lidi tak hnusnej jako ona...Ironie je, že jsme kdysi v prváku byly docela dobré kamarádky. Ale potom, co šla na plastiku obličeje, začala používat make-up a chodit pravidelně ke kadeřníkovi, přestala se ke mě hlásit. Také už není šprtka třídy, nejspíš proto, že jí stáhly pod vodu roztleskávačky. Teď říká šprtko mně... "Tak ahoj na plese..." říkala Lily a já sebou trhla. "Madison? v pohodě?" zeptala se ještě. "Jo jasně..." odpověděla jsem. "Ahoj na plese!" dodala jsem. "Jo, Mads, v 5:30 buď připravená, jasný?" upřesnila mi Sam "A Lewisi, nepřijeď pozdě..." dodala a utíkala za Lily. - holky bydlely vedle sebe. Podívali jsme se s Lewisem po sobě a pokračovali jsme po Charleston Street. Celou cestu jsem mlčela a přemýšlela, Lewis také nepromluvil ani slovo, dokud jsme nepřišli k našim domovům. "Ehm..Tako..A-ahoj na plese..." vykoktal konečně ze sebe. "Tako..aahoj..." usmála jsem se a Lewis přešel silnici a zmizel v domě naproti, na prahu mi ještě zamával a já mu pozdrav opětovala, poté jsem i já zalezla dovnitř. Doma ještě nikdo nebyl, tedy skoro nikdo. "Je někdo doma?" do náruče mi skočilo něco černého. "Dolare!" zasmála jsem se "Ahoj ty psisko! Jak se máš?" olízal mi celý obličej, nejspíš měl dojem, že jsem si ho špatně umyla..xD "Čus Maddy..!" pozdravila mě Allison z obývacího pokoje sledující nějaký zajímavý pořad. "Čus, co dávaj?" zeptala jsem se. "Dawsonův svět...."odpověděla a já si sedla do křesla a koukala s ní na epizodu "Dawsna" "Co bylo ve škole?" zeptala jsem se o pár minut později když to skončilo. "Nebyla jsem tam..." Udiveně jsem se po ní podívala. "Proč?" a Dolar mi vyskočil na klín. "Psali jsme z Ekonomie.." hladila jsem Dolara. "Co je na Ekonomii špatnýho?" Allison přepla kanál. "Dlouhodobý majetek..." řekla pomalu. Já vytáhla maturitní otázku zvanou dlouhodobý majetek. "Tumáš, přečti si to a nauč..." přepla na nějaký anime kanál. "No jo..."řekla otráveně a hltala epizodu Naruta-Shippuden. Také jsem se chtěla kouknout, ale vzpomněla jsem si, že mám všechny díly nahraný nahoře na kompu a tak jsem jen řekla: "Mám všechny epizody stažený, kdybys chtěla..." a vstala jsem. "Hmm...."zahučela, ale neodtrhla oči od televize. "No nic, jdu se připravovat na ples..." Vyšla jsem do předsíně a vyběhla schody do svého pokoje, kde na mě na posteli čekaly zbrusu nové namodralé šaty jako len, s modrým náhrdelníkem, naušnicemi, stříbrnými střevíčky a..... stříbrnou korunkou.... Na šatech jsem našla přišpendlený nápis, písmem, který jsem moc dobře znala: Madison, užij si svůj maturitní ples, s láskou babička Jenniffer....PS: v šuplíku jsem nechala i truhličku s make-upem. ;-)
9. ledna 2008
Maturitní ples maturitních ročníků 2008! Páni, nevěřila bych, že už je to za mnou, ano můj maturitní ples jsem měla v pátek 7. ledna 2008. Dnes je neděle a včera? Dá se říci, že jsem celý den prospala, znavená tancem, alkoholem a dobrou zábavou.))
Samara mi píše vzkaz: Chápeš to? Dnes je ples a ona nás otravuje s vektory?! Přečetla jsem si to a uchechtla se. Dej pokoj! Nebo je nepochopím!!!:P dopis jsem složila a hodila jí ho zpátky právě ve chvíli, kdy se profesorka Treschopová otočila od tabule: "Tak...doufám, že jste to pochopili...." řekla a podívala se na mě přísným pohledem, já jsem se rozpačitě uchechtla a dostala jsem 10 minut po škole. Podívala jsem se na Samaru a ta jen pokrčila rameny. Nemohla jsem se dočkat až skončí hodina, jako naschvál samozřejmě trvala déle než obvykle, ostatně tak to bývá, když Vás něco baví uteče čas ihned, jakmile se nudíte k smrti nebo Vám něco nejde tak se čas jakoby zastaví. Když konečně zazvonilo všichni se vyhrnuli ven. Jako obvykle celá naše třída běžela jako o život do školní jídelny, kromě mě. Samara s Lilian na mě křikly ať si pospíším, nebo bude v jídelně děsná fronta. Řekla jsem jim, že přijdu později, chtěla jsem si odsedět těch trapných deset minut Samařinou vinou, ale nemůžu jí to brát za zlé, je to moje nejlepší kamarádka. Měla jsem náladu v bodě mrazu, ani to nebyla vina Samary a také ne deset minut po škole, spíš, že mě ještě nikdo nepozval na ples. Jistě, domluvily jsme se Sam a Lily, že tam půjdeme sami - bez doprovodu, ale je to jiné, když vás někdo vyzvedne limuzínou - eh no dobrá už zase moc sním. Došla jsem ke kabinetu naší matikářky Treschopový a zaklepala jsem, ozvalo se dále a já otevřela dveře. "Pojď dál, Madison," řekla mi milým hlasem "posaď se.." ukázala na volné křeslo naproti ní. Nikdy jsem u ní v kabinetu nebyla, měla ho starožitnicky ozdobený, byla zde dvě starožitná mohutná polstrovaná křesla, mahagonový stolek, pracovní kout - kde opravovala písemky a vždy se musela zhrozit nad tou mojí - a pár starých ebenových skříní. Profesorka si usrkla kávu a podívala se na mě skrz zlaté obroučky. "Líbí se ti tu?" usmála se když jsem nejistě přikývla a najednou trochu zvážněla, "ale proto tu nejsme, že?" položila na stůl hrnek. "Vyndej si sešit z matematiky, Madison" V duchu jsem zaúpěla, nebude mě mučit počítáním bez kalkulačky, že ne? Když jsem vytáhla sešit a pero, řekla. "Spočítáš mi tu za trest pár příkladů...myslím, že počty se ti budou hodit v příjimačkách na vysokou školu." usmála se. "Půjč mi ten sešit, pár ti jich napíšu...." když skončila a vrátila mi sešit nakoukla jsem do něj, napsala mi 10 lehkých příkladů typu sčítání a odčítání do 1000. Dala jsem se bezeslova do práce. "Mělo by ti to zabrat přesně 10 minut..."konstatovala suše "A jak jistě víš u příjimaček nepovolují používat kalkulačku..." dodala. Skončila jsem přesně za 10 minut. "No vidíš, Madison, jak ti jdou počty, když potřebuješ odejít. A pokud budeš chtít pomoci s nějakými příklady, můj kabinet je pro tebe otevřený kdykoli, snad kromě víkendů a svátků a po pracovní době, jinak kdykoli." sama se zasmála svému rádoby vtipu a já se usmála taky, přikývla jsem, sbalila sešit a penál do brašny a vyšla z kabinetu. Málem jsem vrazila do Lewise. "Lewisi!" řekla jsem překvapeně. "Kde se tu bereš? Nemáš být na obědě?" zeptala jsem se. "Ne..totiž..měl jsem nějakou práci v laboratoři.." Povytáhla jsem obočí, ale řekla jsem si, že se nebudu dál vyptávat. "Aha...no..dobře..půjdem na oběd?" Přikývl a o pár minut později jsme stáli frontu do školní jídelny. "Nikdy v životě jsem neviděla v jídelně tolik studentů...kde se tu berou?" Lewis se uchechtl: "Asi mají hlad..." Podívala jsem se na něj. "No jo, ale v naší jídelně??" Když jsme konečně dostali jídlo, karbenátek s bramborovou kaší a jablko, připojili jsme se k Sam a Lily. "Kde se couráte?!" chtěla vědět Lily jen co jsme dosedli. "Byla jsem za Treschopovou....a Lewis..?" Lewis mi skočil do řeči: "Já byl v laborce..." Samara se koukla po Lily a pak po mě a řekla Lewisovi: "Doufám, že mě doučíš biologii, nebo rupnu..." Lewis lhostejně přikývl a dal se do jídla. "Madison, máš už šaty na ples?" změnila téma Lily. Polkla jsem sousto. "Ale jistě, stačí to jen doladit..." řekla jsem nejistě. "Hele, nechceš couvnout, že ne? Jdeme tam všichni čtyři, podle plánu a když říkám čtyři, myslím čtyři..." provrtávala mě pohledem. "Co furt máš...? Řekla jsem, že mám šaty..nebo ne?" řekla jsem to ve chvíli, co kolem našeho stolu procházela Tamara se svými nohsledkami. "Cože? Ty máš nějaké jiné šaty, než nosíš do školy?" a sjela mě pohledem, že jsem si připadala jako pod rentgenem, přesně jak mě na silvestrovské oslavě pozoroval Lance. "A nepovídej mi, že tě někdo pozval? Takovou ošklivku...vůbec bych se nedivila, kdyby ti dali cenu ošklivosti, Ošklivko Madison..." a s grácií odešla, Terry a Joanne jí slepě následovaly. "Tami, počkej...!" a zmizely z dohledu. "Neber si to tak, je to Tamara, ne?" uklidňovala mě Lily. "A vůbec nejsi ošklivá"přidala se Sam. "Jen máš raději ležérnější volnější sportovnější styl a make-upu a úpravě vlasů také moc nedáš, ale komu kdy záleželo na vzhledu?" Podívala jsem se na holky. "Jasně, kdo kdy potřeboval nejmodernější boty..." ale nemohla jsem potlačit touhu být in. "Hlavní je přirozenost...o tom Tamara nic neví.." řekla ještě Lily. Odcházeli jsme ze školy a Lewis se zeptal: "V kolik Vás mám vyzvednout, dámy?" Zastavily jsme se a zíraly na něj s otevřenou pusou, nakonec jsme svorně vykoktaly: "T-ty...m-máš AUTO?!" Ale Lewis řekl: "Ne tak docela...sveze nás brácha..." Rozpačitě jsme zmlkly. "Ehm..." začala Sam..."N-noo..." dodala Lily. "Aha..." řekla jsem. Celou cestu až domů se Sam a Lily bavily co si vezmou na sebe, já jsem jen přikyvovala a nebo říkala, jo to bude dobrý, ale jinak jsem měla plnou hlavu Tamary... Jak někdo může být na lidi tak hnusnej jako ona...Ironie je, že jsme kdysi v prváku byly docela dobré kamarádky. Ale potom, co šla na plastiku obličeje, začala používat make-up a chodit pravidelně ke kadeřníkovi, přestala se ke mě hlásit. Také už není šprtka třídy, nejspíš proto, že jí stáhly pod vodu roztleskávačky. Teď říká šprtko mně... "Tak ahoj na plese..." říkala Lily a já sebou trhla. "Madison? v pohodě?" zeptala se ještě. "Jo jasně..." odpověděla jsem. "Ahoj na plese!" dodala jsem. "Jo, Mads, v 5:30 buď připravená, jasný?" upřesnila mi Sam "A Lewisi, nepřijeď pozdě..." dodala a utíkala za Lily. - holky bydlely vedle sebe. Podívali jsme se s Lewisem po sobě a pokračovali jsme po Charleston Street. Celou cestu jsem mlčela a přemýšlela, Lewis také nepromluvil ani slovo, dokud jsme nepřišli k našim domovům. "Ehm..Tako..A-ahoj na plese..." vykoktal konečně ze sebe. "Tako..aahoj..." usmála jsem se a Lewis přešel silnici a zmizel v domě naproti, na prahu mi ještě zamával a já mu pozdrav opětovala, poté jsem i já zalezla dovnitř. Doma ještě nikdo nebyl, tedy skoro nikdo. "Je někdo doma?" do náruče mi skočilo něco černého. "Dolare!" zasmála jsem se "Ahoj ty psisko! Jak se máš?" olízal mi celý obličej, nejspíš měl dojem, že jsem si ho špatně umyla..xD "Čus Maddy..!" pozdravila mě Allison z obývacího pokoje sledující nějaký zajímavý pořad. "Čus, co dávaj?" zeptala jsem se. "Dawsonův svět...."odpověděla a já si sedla do křesla a koukala s ní na epizodu "Dawsna" "Co bylo ve škole?" zeptala jsem se o pár minut později když to skončilo. "Nebyla jsem tam..." Udiveně jsem se po ní podívala. "Proč?" a Dolar mi vyskočil na klín. "Psali jsme z Ekonomie.." hladila jsem Dolara. "Co je na Ekonomii špatnýho?" Allison přepla kanál. "Dlouhodobý majetek..." řekla pomalu. Já vytáhla maturitní otázku zvanou dlouhodobý majetek. "Tumáš, přečti si to a nauč..." přepla na nějaký anime kanál. "No jo..."řekla otráveně a hltala epizodu Naruta-Shippuden. Také jsem se chtěla kouknout, ale vzpomněla jsem si, že mám všechny díly nahraný nahoře na kompu a tak jsem jen řekla: "Mám všechny epizody stažený, kdybys chtěla..." a vstala jsem. "Hmm...."zahučela, ale neodtrhla oči od televize. "No nic, jdu se připravovat na ples..." Vyšla jsem do předsíně a vyběhla schody do svého pokoje, kde na mě na posteli čekaly zbrusu nové namodralé šaty jako len, s modrým náhrdelníkem, naušnicemi, stříbrnými střevíčky a..... stříbrnou korunkou.... Na šatech jsem našla přišpendlený nápis, písmem, který jsem moc dobře znala: Madison, užij si svůj maturitní ples, s láskou babička Jenniffer....PS: v šuplíku jsem nechala i truhličku s make-upem. ;-)
No comments:
Post a Comment