6. kapitola, Opravdový konec párty
Dokončili jsme úklid a rozloučili jsme se s Lancem, Joshem a Jamiem. Samara je přesvědčovala, že tu můžou zůstat a osprchovat se, ale kluci toho měli plné kecky a tak jen poděkovali za nabídku a odešli. Lance se na mě ani koutkem oka nepodíval. Za to já jsem se dívala dokud všichni tři nezašli za roh ulice. "Pojď už, je zima, zmrzneš tady..." přesvědčovala mě Sam a odtáhla mě ode dveří. "Co ti vlastně chtěl?" zeptala se když mě odváděla nahoru do pokoje. "Ale, pozval mě na rande.." řekla jsem rozmrzele. "Fakt?" vyhrkla nadšeně "A souhlasila jsi? Kam půjdete? Maddy, to bude romantický, Lance je děsně romantickej...." rozplývala se Sam "Zadrž...Já ho odmítla..." Samara se zastavila. "Děláš si srandu? Ty jsi odmítla Lance Brightona?!" a zatřásla se mnou. "Maddy! To byla tvoje životní šance..!"
"Ale prosím tě!" odsekla jsem "Nebuď naivní! Lance je kluk jako každej jinej a navíc jsem na něj naštvaná! A myslím, že už ho nemiluju..." Udiveně se na mě podívala. "Myslíš, že nemiluješ nebo nemiluješ??"
"No..víš..mám ho ráda..ale láska..Sam..láska to není..." řekla jsem pomalu. "Mohla bych se jít osprchovat? Jsem celá od dortu.." zeptala jsem se ještě. "Jistě, jen co Lili vyleze ven tak můžeš.." odpověděla mi. "Proč myslíš, že tě sem táhnu.." Chtěla jsem se ještě zeptat, proč nemůžu jít do druhé koupelny, ale jakmile jsme došly do jejího pokoje, vzala si čisté oblečení a odešla. Zůstala jsem tam sama s Lewisem. Všimla jsem si čokoládových dortů na stole. "Myslela jsem, že na ně máš chuť?" ušklíbla jsem se. "Chtěl jsem s nima počkat na tebe..." odpověděl a když si uvědomil jak divně to znělo, dodal: "Ty jsi je donesla..." nepatrně se začervenal. "Dobrá rozdělíme se" prohlásila jsem a dělala, že jsem si ničeho nevšimla. Vzala jsem jeden z těch dortů a dvě lžičky. "Druhej necháme holkám..."vysvětlila jsem Lewisovi, který nechápal proč beru jen jeden. Přikývl a vzal si jednu lžičku. A protože jsme byli celí od dortu opřeli jsme se o parapet u okna. Jedli jsme čokoládový dort a dobře jsme se u toho bavili. Soutěžili jsme kdo první sní svou půlku, vyhrál Lewis a já mu za trest ušpinila nos čokoládou. "Jo tak ty takhle..." nabral si hrst a rozetřel mi je po tvářích. "Já jsem se jen smála a opakovala pořád dokola: "Ne, Lewisi, už toho nech!! PROSÍM!!" a chechtal se taky. Vyndal z kapsy mobil a vyfotil mě... "Dám si jí na plochu..." Vytřeštila jsem na něj oči a zahuhlala jsem přes vrstvu čokoládového těsta: "Co-cožee?!" Fotku uložil a udělal si taky jednu s tím špinavým nosem ode mě. "No co se divíš? Aspoň budu moct strašit Natálku..." Neudržela jsem se a začala se smát. V tom přišla Lili a v patách za ní i Sam. "Co tady provádíte?!" a začaly se smát když nás, hlavně mě viděly. Nevšímala jsem si jich a odstraňovala ze sebe zbytky uzmutého čokoládového dortu, na který jsem měla takovou chuť a který díky Lewisovi, že skončil na mém obličeji. "Náhodou máš docela originální pleťovou masku..." poznamenal opatrně Lewis a to bylo pro holky moc už ležely v křečích na zemi a svíjely se smíchy. Když si Lewis všiml jak se tvářím (což ho obdivuji, že to bylo poznat) řekl: "Promiň, Madison...ukaž pomůžu ti..." a na talíř začal dávat mojí "pleťovou" čokoládovou masku. Když se mu podařilo mě vysvobodit a holky se přestaly (naštěstí) válet po zemi, zeptala jsem se Sam: "Sami, prosím tě nemáš něco na půjčení?"
"Jasně, Maddy, něco ti vyhrabu, běž se zatím osprchnout a oblečení strč do pračky k Lilieninýmu, a až budeš natáhni si některej ze županů, já ti tu něco najdu..." oznámila mi a já odešla z pokoje.
Tak takhle skončila Silvestrovská párty u jedné z mých nejlepších kamarádek - u Samary. Chtěli jsme u Samary všichni přespat, ale Samara řekla, že raději ne, že už má dost velký průšvih a nebude pokoušet osud. Tak jsme se spakovali a Lewis mě a Lilien doprovodil domu. Když jsme odvedli domů Lili, a byli jsme jen dva, Lewis nepromluvil, ozval se až jsme byli u mého baráku: "Madison...t-tak d-dobrou..." Naklonil se ke mně a krátce mě políbil. Potom se otočil na podpatku a přeběhl rychle silnici (bydlí přesně naproti mě), odemkl si, ještě se po mně ohlédl, krátce mi zamával a zmizel ve dveřích. Já jsem tam zůstala stát jako solný sloup. Lewis...Lewis mě políbil?! Cože?! Přála jsem si, aby se ta chvíle polibku vrátila, nebo trvala déle. Stála bych před barákem dlouho nebýt černé kočky, která vyskočila z popelnice. Trhla jsem sebou. "Hloupá kočka.." zamumlala jsem a také zmizela vevnitř.
Začínám si myslet, že když jsem někde já, tak se tam něco špatnýho (nebo divnýho) semele. A taky vůbec nevím, jak jsem na tom s klukem. Lance nebo Lewis? Lewise znám od mateřské školky a je celkem fajn, když nemele něco o výzkumu, a Lance? Nejhezčí kluk ze školy. Teda ne, že by Lewis byl nějaká zrůda...oba jsou celkem kus a oba umějí tancovat waltz. Ale jen Lewis mě políbil.. Hm, ale na rande mě pozval Lance... já sice odmítla, ale pozval mě... No jedno je jisté, dříve nebo později si budu muset jednoho z nich vybrat....
"Madison?? Ty ještě nespíš?" strčila matka hlavu do mého pokoje. "Ne, mami, ale už jdu, včerejší oslava byla skvělá a jsem grogy...dobrou..." zazívala jsem. "No dobrá, hlavně vypni ten počítač..." Něco jsem si zamumlala. "Co na něm pořád dělá...?" slyšela jsem ještě matku, když mi zavírala dveře. Převlékla jsem se do pyžama a zalehla...
Dokončili jsme úklid a rozloučili jsme se s Lancem, Joshem a Jamiem. Samara je přesvědčovala, že tu můžou zůstat a osprchovat se, ale kluci toho měli plné kecky a tak jen poděkovali za nabídku a odešli. Lance se na mě ani koutkem oka nepodíval. Za to já jsem se dívala dokud všichni tři nezašli za roh ulice. "Pojď už, je zima, zmrzneš tady..." přesvědčovala mě Sam a odtáhla mě ode dveří. "Co ti vlastně chtěl?" zeptala se když mě odváděla nahoru do pokoje. "Ale, pozval mě na rande.." řekla jsem rozmrzele. "Fakt?" vyhrkla nadšeně "A souhlasila jsi? Kam půjdete? Maddy, to bude romantický, Lance je děsně romantickej...." rozplývala se Sam "Zadrž...Já ho odmítla..." Samara se zastavila. "Děláš si srandu? Ty jsi odmítla Lance Brightona?!" a zatřásla se mnou. "Maddy! To byla tvoje životní šance..!"
"Ale prosím tě!" odsekla jsem "Nebuď naivní! Lance je kluk jako každej jinej a navíc jsem na něj naštvaná! A myslím, že už ho nemiluju..." Udiveně se na mě podívala. "Myslíš, že nemiluješ nebo nemiluješ??"
"No..víš..mám ho ráda..ale láska..Sam..láska to není..." řekla jsem pomalu. "Mohla bych se jít osprchovat? Jsem celá od dortu.." zeptala jsem se ještě. "Jistě, jen co Lili vyleze ven tak můžeš.." odpověděla mi. "Proč myslíš, že tě sem táhnu.." Chtěla jsem se ještě zeptat, proč nemůžu jít do druhé koupelny, ale jakmile jsme došly do jejího pokoje, vzala si čisté oblečení a odešla. Zůstala jsem tam sama s Lewisem. Všimla jsem si čokoládových dortů na stole. "Myslela jsem, že na ně máš chuť?" ušklíbla jsem se. "Chtěl jsem s nima počkat na tebe..." odpověděl a když si uvědomil jak divně to znělo, dodal: "Ty jsi je donesla..." nepatrně se začervenal. "Dobrá rozdělíme se" prohlásila jsem a dělala, že jsem si ničeho nevšimla. Vzala jsem jeden z těch dortů a dvě lžičky. "Druhej necháme holkám..."vysvětlila jsem Lewisovi, který nechápal proč beru jen jeden. Přikývl a vzal si jednu lžičku. A protože jsme byli celí od dortu opřeli jsme se o parapet u okna. Jedli jsme čokoládový dort a dobře jsme se u toho bavili. Soutěžili jsme kdo první sní svou půlku, vyhrál Lewis a já mu za trest ušpinila nos čokoládou. "Jo tak ty takhle..." nabral si hrst a rozetřel mi je po tvářích. "Já jsem se jen smála a opakovala pořád dokola: "Ne, Lewisi, už toho nech!! PROSÍM!!" a chechtal se taky. Vyndal z kapsy mobil a vyfotil mě... "Dám si jí na plochu..." Vytřeštila jsem na něj oči a zahuhlala jsem přes vrstvu čokoládového těsta: "Co-cožee?!" Fotku uložil a udělal si taky jednu s tím špinavým nosem ode mě. "No co se divíš? Aspoň budu moct strašit Natálku..." Neudržela jsem se a začala se smát. V tom přišla Lili a v patách za ní i Sam. "Co tady provádíte?!" a začaly se smát když nás, hlavně mě viděly. Nevšímala jsem si jich a odstraňovala ze sebe zbytky uzmutého čokoládového dortu, na který jsem měla takovou chuť a který díky Lewisovi, že skončil na mém obličeji. "Náhodou máš docela originální pleťovou masku..." poznamenal opatrně Lewis a to bylo pro holky moc už ležely v křečích na zemi a svíjely se smíchy. Když si Lewis všiml jak se tvářím (což ho obdivuji, že to bylo poznat) řekl: "Promiň, Madison...ukaž pomůžu ti..." a na talíř začal dávat mojí "pleťovou" čokoládovou masku. Když se mu podařilo mě vysvobodit a holky se přestaly (naštěstí) válet po zemi, zeptala jsem se Sam: "Sami, prosím tě nemáš něco na půjčení?"
"Jasně, Maddy, něco ti vyhrabu, běž se zatím osprchnout a oblečení strč do pračky k Lilieninýmu, a až budeš natáhni si některej ze županů, já ti tu něco najdu..." oznámila mi a já odešla z pokoje.
Tak takhle skončila Silvestrovská párty u jedné z mých nejlepších kamarádek - u Samary. Chtěli jsme u Samary všichni přespat, ale Samara řekla, že raději ne, že už má dost velký průšvih a nebude pokoušet osud. Tak jsme se spakovali a Lewis mě a Lilien doprovodil domu. Když jsme odvedli domů Lili, a byli jsme jen dva, Lewis nepromluvil, ozval se až jsme byli u mého baráku: "Madison...t-tak d-dobrou..." Naklonil se ke mně a krátce mě políbil. Potom se otočil na podpatku a přeběhl rychle silnici (bydlí přesně naproti mě), odemkl si, ještě se po mně ohlédl, krátce mi zamával a zmizel ve dveřích. Já jsem tam zůstala stát jako solný sloup. Lewis...Lewis mě políbil?! Cože?! Přála jsem si, aby se ta chvíle polibku vrátila, nebo trvala déle. Stála bych před barákem dlouho nebýt černé kočky, která vyskočila z popelnice. Trhla jsem sebou. "Hloupá kočka.." zamumlala jsem a také zmizela vevnitř.
Začínám si myslet, že když jsem někde já, tak se tam něco špatnýho (nebo divnýho) semele. A taky vůbec nevím, jak jsem na tom s klukem. Lance nebo Lewis? Lewise znám od mateřské školky a je celkem fajn, když nemele něco o výzkumu, a Lance? Nejhezčí kluk ze školy. Teda ne, že by Lewis byl nějaká zrůda...oba jsou celkem kus a oba umějí tancovat waltz. Ale jen Lewis mě políbil.. Hm, ale na rande mě pozval Lance... já sice odmítla, ale pozval mě... No jedno je jisté, dříve nebo později si budu muset jednoho z nich vybrat....
"Madison?? Ty ještě nespíš?" strčila matka hlavu do mého pokoje. "Ne, mami, ale už jdu, včerejší oslava byla skvělá a jsem grogy...dobrou..." zazívala jsem. "No dobrá, hlavně vypni ten počítač..." Něco jsem si zamumlala. "Co na něm pořád dělá...?" slyšela jsem ještě matku, když mi zavírala dveře. Převlékla jsem se do pyžama a zalehla...
No comments:
Post a Comment