5. kapitola, Pohroma
"Dáš si něco k pití?" zeptal se mě Lance u minibaru a držel dvě prázdné skleničky. "Jen vodu, prosím tě." odpověděla jsem, protože jsem měla po dvou waltzů velkou žízeň. Lance mi nalil vodu a sám se obsloužil jahodovým punčem. Nastalo trapné ticho. Já jsem se pohupovala do rytmu známých i neznámých songů a pozorovala jsem tancující páry. U protějšího stolu jsem koutkem oka zahlídla Lewise, zdál se smutný. Chtěla jsem se za ním rozeběhnout, ale uvědomila jsem si přítomnost Lance a že jsem o tom vždy snila být na taneční zábavě právě s ním. Podívala jsem se na Lance...seděl na barové židli a pozoroval mě. Cítila jsem se jako pod rentgenem a chtěla jsem protrhnout to hrozné ticho a tak jsem řekla: "Zajímalo by mě kdy budeme přát Samarce.." Lance pokrčil rameny a také se rozhlédl, jestli už se něco neděje. "Co pro ní máš?" chtěl vědět. "Nech se překvapit, taky nevím tvůj dárek.." ušklíbla jsem se. "Tak uděláme výměnej obchod..." navrhl, ale naštěstí se objevila Samarka a DJ stlumil hudbu. Za Sam se objevila jejich kuchařka s tím nejkrásnějším dortem jaký jsem kdy viděla! Byl pětipatrový a každé patro byl vlastně jiný dort, nejspodněji byl čokoládový, potom ovocný, šlehačkový, medový a zmrzlinový navrchu. Ihned se mi zbíhaly sliny na ten čokoládový.. Kuchařka postavila dort na stůl doprostřed parketu, který tam před okamžikem položil domácí sluha. Každý se postavil kolem stolu, Sam se postavila přímo proti obrovskému dortu a jako na povel DJ začal hrát Happy Birthday a my jsme jí sólově zpívali. No znělo to strašně.:D Když jsme dozpívali, Samarka se nadechla a sfoukla všech 17 svíček. Pak se vše semlelo strašně rychle. Ani nevím kdo to začal, ale vypukla dortová válka. Začali to nejspíš pubertální cvoci z naší třídy, hádali se s kým má Samarka chodit. Eric se naštval a hodil jeho dort Samuelovi do obličeje. Pak se to sesypalo jako lavina, každý na někoho vytáhl nějakou špínu. Jednala jsem instinktivně nechala jsem tam stát Lance, který právě když jsem se doplazila k Samarce a snažila se jí odtáhnout od dortových maniaků, právě dostal čokoládovým dortem do nosu. Naštvala jsem se, uzmula jsem dva poslední kousky čokoládového dortu a odplížila se pryč z obývacího pokoje nahoru po schodech do Samařina pokoje. Zaklepala jsem na dveře (pusou jsem fakt otvírat nechtěla) otevřela mi Sam a já vklouzla dovnitř. Nebyla jsem jediná kdo se tu schovával byla tu i Lili s Lewisem. "Trochu se to vymklo z ruky, co?" zeptala jsem se když jsem si sedla na postel vedle Lewise, který zíral na oba čokoládové dorty. "To mi povídej..." postěžovala si Sam, "Jak tohle rodičům vysvětlím až se vrátí..." a sesula se na židli u pracovního stolu a zakryla si obličej rukama. "Myslím, že se můžeš připravit na domácí vězení...A zrovna když je příští týden ta slavnost..." poznamenala Lili. Sam jen zasténala. Postavila se a řekla rozhodně: "Ne, musíme dolů! Nenechám si zničit můj domov!! JDEME!" podívala se po nás, protože ani jeden z nás se dolů nechtěl vrátit, ale řekli jsme si, že si přátelé pomáhají a také jsme vstali. Já položila dorty na stůl a řekla Lewisovi: "Lewisi, pojď dáš si do nosu až potom!" popadla jsem ho za zápěstí a táhla ho za sebou. Dole byla děsná pohroma všude kam jste se po obýváku podívali byli skvrny od toho skvělého dortu, který nikdo neochutnal a já jsem uzmula dva volné čokoládové kousky. Služebnictvo Samařiných rodičů se snažili dát vše do pořádku a po těch kteří válku vyvolali a kteří se do ní zapojili zmizeli jako pára nad hrncem, tedy kromě Lance, Joshe a Jamieho, kteří byli celí od šlehačky a pomáhali vyčistit obývák aby byl v původním stavu. "Kde jsou všichni?" zeptala se Samara "Slečno Samaro, panu Felixovi se podařilo všechny uklidnit a všichni jako na povel odešli, nechali se jen slyšet že to byla ta nejhorší oslava..." vysvětlila pokojská a když viděla jak se Sams tváří dodala: "Některým se ovšem Vaše oslava velice líbila..." Samara přikývla a řekla: "To je jedno..." otočila se k nám "Lidi, je tady ještě dost práce...a rodiče mohou dorazit každou chvíli..."než stačila říct cokoli dalšího ozvalo se cvaknutí zámku. V Samaře by se krve nedořezal, zůstala stát jako solný sloup. "Samarinko? Už jsme doma..." ozvala se z předsíně její matka. Samara ani nepípla a už se objevila tvář matky ve dveřích obývacího pokoje, nebo to co z něj zbylo. Vykřikla. Tím přivolala i otce. "MATHEUSI!!!" zavolala rozčileně otce, ten se vzápětí také objevil ve dveřích. "To..t-to byl náš obývák..." sdělila mu a omdlela. "O trestu si popovídáme později Mladá Dámo, teď by bylo záhodno to tady pořádně uklidit." řekl zdánlivě klidně a odvedl matku v náručích nahoru do ložnice. Samara se usmála. "Nemáš horečku?" zeptala se Lili, "Dostaneš trest a patrně domácí vězení a ty se usmíváš?!" nevěděla Lili. "Ne, jenom, že už dlouho si jí otec nevšímal a dneska ji nesl v náručí..." Lewis si poklepal na čelo. "Jde se do práce, ne? A dělejte mám chuť na ten dort..." řekl netrpělivě a tak jsme si došli do sklepa pro kbelíky s vodou a hadry a začali jsme smývat zbytky dortu s ostatními. Lance se ke mě přitočil pod záminkou, že si chce namočit hadr do kbelíku. V tu chvíli jsem na něj neměla náladu, hlavně proto, že také házel dort, ale zase měl plus za to, že tu také zůstal a pomáhá to napravit, narozdíl od Erika a Samuela a těch ostatních. "Nechceš jít potom do kina?" Zvedla jsem oči od podlahy. "Lanci...j-já..." už už jsem chtěla souhlasit, ale něco mě zastavilo a tak jsem odpověděla. "Ne...už něco mám, promiň..." Pokrčil rameny a odšoural se zpátky ke zdi, kterou osvobozoval od dortu.
"Dáš si něco k pití?" zeptal se mě Lance u minibaru a držel dvě prázdné skleničky. "Jen vodu, prosím tě." odpověděla jsem, protože jsem měla po dvou waltzů velkou žízeň. Lance mi nalil vodu a sám se obsloužil jahodovým punčem. Nastalo trapné ticho. Já jsem se pohupovala do rytmu známých i neznámých songů a pozorovala jsem tancující páry. U protějšího stolu jsem koutkem oka zahlídla Lewise, zdál se smutný. Chtěla jsem se za ním rozeběhnout, ale uvědomila jsem si přítomnost Lance a že jsem o tom vždy snila být na taneční zábavě právě s ním. Podívala jsem se na Lance...seděl na barové židli a pozoroval mě. Cítila jsem se jako pod rentgenem a chtěla jsem protrhnout to hrozné ticho a tak jsem řekla: "Zajímalo by mě kdy budeme přát Samarce.." Lance pokrčil rameny a také se rozhlédl, jestli už se něco neděje. "Co pro ní máš?" chtěl vědět. "Nech se překvapit, taky nevím tvůj dárek.." ušklíbla jsem se. "Tak uděláme výměnej obchod..." navrhl, ale naštěstí se objevila Samarka a DJ stlumil hudbu. Za Sam se objevila jejich kuchařka s tím nejkrásnějším dortem jaký jsem kdy viděla! Byl pětipatrový a každé patro byl vlastně jiný dort, nejspodněji byl čokoládový, potom ovocný, šlehačkový, medový a zmrzlinový navrchu. Ihned se mi zbíhaly sliny na ten čokoládový.. Kuchařka postavila dort na stůl doprostřed parketu, který tam před okamžikem položil domácí sluha. Každý se postavil kolem stolu, Sam se postavila přímo proti obrovskému dortu a jako na povel DJ začal hrát Happy Birthday a my jsme jí sólově zpívali. No znělo to strašně.:D Když jsme dozpívali, Samarka se nadechla a sfoukla všech 17 svíček. Pak se vše semlelo strašně rychle. Ani nevím kdo to začal, ale vypukla dortová válka. Začali to nejspíš pubertální cvoci z naší třídy, hádali se s kým má Samarka chodit. Eric se naštval a hodil jeho dort Samuelovi do obličeje. Pak se to sesypalo jako lavina, každý na někoho vytáhl nějakou špínu. Jednala jsem instinktivně nechala jsem tam stát Lance, který právě když jsem se doplazila k Samarce a snažila se jí odtáhnout od dortových maniaků, právě dostal čokoládovým dortem do nosu. Naštvala jsem se, uzmula jsem dva poslední kousky čokoládového dortu a odplížila se pryč z obývacího pokoje nahoru po schodech do Samařina pokoje. Zaklepala jsem na dveře (pusou jsem fakt otvírat nechtěla) otevřela mi Sam a já vklouzla dovnitř. Nebyla jsem jediná kdo se tu schovával byla tu i Lili s Lewisem. "Trochu se to vymklo z ruky, co?" zeptala jsem se když jsem si sedla na postel vedle Lewise, který zíral na oba čokoládové dorty. "To mi povídej..." postěžovala si Sam, "Jak tohle rodičům vysvětlím až se vrátí..." a sesula se na židli u pracovního stolu a zakryla si obličej rukama. "Myslím, že se můžeš připravit na domácí vězení...A zrovna když je příští týden ta slavnost..." poznamenala Lili. Sam jen zasténala. Postavila se a řekla rozhodně: "Ne, musíme dolů! Nenechám si zničit můj domov!! JDEME!" podívala se po nás, protože ani jeden z nás se dolů nechtěl vrátit, ale řekli jsme si, že si přátelé pomáhají a také jsme vstali. Já položila dorty na stůl a řekla Lewisovi: "Lewisi, pojď dáš si do nosu až potom!" popadla jsem ho za zápěstí a táhla ho za sebou. Dole byla děsná pohroma všude kam jste se po obýváku podívali byli skvrny od toho skvělého dortu, který nikdo neochutnal a já jsem uzmula dva volné čokoládové kousky. Služebnictvo Samařiných rodičů se snažili dát vše do pořádku a po těch kteří válku vyvolali a kteří se do ní zapojili zmizeli jako pára nad hrncem, tedy kromě Lance, Joshe a Jamieho, kteří byli celí od šlehačky a pomáhali vyčistit obývák aby byl v původním stavu. "Kde jsou všichni?" zeptala se Samara "Slečno Samaro, panu Felixovi se podařilo všechny uklidnit a všichni jako na povel odešli, nechali se jen slyšet že to byla ta nejhorší oslava..." vysvětlila pokojská a když viděla jak se Sams tváří dodala: "Některým se ovšem Vaše oslava velice líbila..." Samara přikývla a řekla: "To je jedno..." otočila se k nám "Lidi, je tady ještě dost práce...a rodiče mohou dorazit každou chvíli..."než stačila říct cokoli dalšího ozvalo se cvaknutí zámku. V Samaře by se krve nedořezal, zůstala stát jako solný sloup. "Samarinko? Už jsme doma..." ozvala se z předsíně její matka. Samara ani nepípla a už se objevila tvář matky ve dveřích obývacího pokoje, nebo to co z něj zbylo. Vykřikla. Tím přivolala i otce. "MATHEUSI!!!" zavolala rozčileně otce, ten se vzápětí také objevil ve dveřích. "To..t-to byl náš obývák..." sdělila mu a omdlela. "O trestu si popovídáme později Mladá Dámo, teď by bylo záhodno to tady pořádně uklidit." řekl zdánlivě klidně a odvedl matku v náručích nahoru do ložnice. Samara se usmála. "Nemáš horečku?" zeptala se Lili, "Dostaneš trest a patrně domácí vězení a ty se usmíváš?!" nevěděla Lili. "Ne, jenom, že už dlouho si jí otec nevšímal a dneska ji nesl v náručí..." Lewis si poklepal na čelo. "Jde se do práce, ne? A dělejte mám chuť na ten dort..." řekl netrpělivě a tak jsme si došli do sklepa pro kbelíky s vodou a hadry a začali jsme smývat zbytky dortu s ostatními. Lance se ke mě přitočil pod záminkou, že si chce namočit hadr do kbelíku. V tu chvíli jsem na něj neměla náladu, hlavně proto, že také házel dort, ale zase měl plus za to, že tu také zůstal a pomáhá to napravit, narozdíl od Erika a Samuela a těch ostatních. "Nechceš jít potom do kina?" Zvedla jsem oči od podlahy. "Lanci...j-já..." už už jsem chtěla souhlasit, ale něco mě zastavilo a tak jsem odpověděla. "Ne...už něco mám, promiň..." Pokrčil rameny a odšoural se zpátky ke zdi, kterou osvobozoval od dortu.
No comments:
Post a Comment