Madisin deník
1. kapitola, Vánoce v Calgary
30. prosince 2007
A je po Vánocích! Nikdo by nevěřil, že letos je to docela úleva, že skončily. Naštěstí mám ještě prázdniny - jako ostatní kamarádi, spolužáci - no všichni školou povinní - někteří dobrovolně. xD I když o prázdninách nemáte žádný spešl program, potřebujete si přeci odpočinout od školy - hlavně od toho každodeního vstávání, pruzení a nadržování od učitelů.....Zítra je Silvestr - to bude zase den, nebo ne? bude mejdan u mý nejlepší kámošky Samary, která s Lilien pronajala jeden bar na předměstí LA. Budou tam všichni naši kamarádi a známí a dokonce i jeden bezva týpek.....Lance....mimochodem moje tajná láska x) Jo, jo, docela se těším.... Ale teď ty negativní, nepříjemné nýmbrž potřebné stránky mýho teenagerovskýho života......čeká mě maturita...a potom Vysoká škola..... chci obor ekonomii, protože ji teď studuju a prozatím úspěšně na Střední škole. Ale co takhle být diplomatka? co to obnáší? myslím, že mám hodně možností - ekonomie, mezinárodní vztahy (spíš asi ne, ale co kdyby:), cestovní ruch nebo diplomacie..... Nějak se nemůžu rozhodnout.... Ale mám nejvyšší čas...v lednu začínají Dny otevřenýchdveří! a Podání jednotlivých Přihlášek!!! Co všechno obnáší život jedné devatenáctky, co? Dobrý no, odpovím si sama, nemusím si stěžovat...pořád mám hodnou rodinu (někdy mi ale lezou pořádně na nervy:), pár přátel.....Lance.....nejlepší kamarádku Samaru a Lilien.....a to nemluvím o zdraví xD no a peníze? raději no comment!
Vánoce v Calgary
Jak jsem tedy prožila zatím nejhorší Vánoce v životě? Každoročně jezdíme do Calgary za prarodiči z matčiny strany. Nevadí mi to, je tam sníh, dá se tam lyžovat, bruslit, blbnout s bratránkem Jacobem a sestřenkou Melly a samozřejmě bereme do party i Ally - povedenou sestřičku.....Těším se na to jak malá holka, protože jak je známo v Los Angelles známe sníh leda z televize, nebo jako polystyrenovou náhražku a nebo dokonce sníh pouze z písku! xD Jelikož LA a Calgary jsou od sebe pěkný kus cesty (viď taťko:) vyrazili jsme již brzy ráno (k mýmu zděšení v 6 hodin ráno) "Maddy, máš už sbaleno?" houkla na mě ze zdola mamka. Vyšla jsem z pokoje se spakovaným školním batohem a odpověděla jsem že ano. Maminčin zájem se obrátil na mou mladší sestru Allison. "Co ty Ally? Jak jsi na tom?" Ally vystrčila nos z koupelny. "Jen si domaluju pusu a můžem jet, mamko!" Ach ta Ally.....Ne že bych se já nemalovala, ale k prarodičům je to jaksi zbytečné plýtvání mých ubohých zásob kosmetiky a makeupu.....ale Al toho má spousty - bez toho se neobejde, ale make-up používat nemusí...narodila se na Hawaii....a pořád to někomu předhazuje, jsem už na to alergická...ale ve škole je proto oblíbená... Sestoupila jsem z posledního schodu a mamka mě hned zaúkolovala. "Maddy, bereme s sebou Smaragda?" Smaragd je můj malý zrzavý kocourek, mimochodem nejlepší přítel v této domácnosti. "Ne, raději ne mami, jsem dohodnutá s Lilien, že mi ho pohlídá, stavíme se u ní? Je to přeci po cestě.." odvětila jsem. "Zeptej se taťky a doufám, že už máš vše pro něj sbaleno i kočkolit!" mamka mě probodla pohledem. Já kývla a běžela za taťkou před dům. "Tati, potřebuju aby jsme se zastavili u Lilien." vyhrkla jsem na něj."Pročpak? Co potřebuješ?" Snažila jsem se mu to naznačit pohledem na Smaragra a jeho věci, ale nechápal, tak jsem přestala chodit kolem horké kaše. "Mám s Lili domluveno, že mi Smaragda pohlídá, co budeme v Calgary..." "Ach tak!"opáčil taťka. "Tak jo tati? Máme to přeci po cestě..." škemrala jsem a taťka nakonec svolil. Allisinin kokršpaněl Dollar jel s námi. Prarodičům nevadil....zvykli si na něj....Taťka naložil do auta poslední tašku a vyjeli jsme. O pár bloků dál jsme zastavili u domu Lilieniných rodičů. Vystoupila jsem, Lilien už čekala u branky. "Ahoj Lilien!" pozravila jsem svou kamarádku. "Ahoj Mads! Jak se máš?" odpověděla a zklíčeně se dívala na Smaragda, na sobě ovšem nedala nic znát. "Ale jo jde to, tady máš Smaragda a tady má všechny věci…i kočkolit…" vysvětlila jsem jí a začaly jsme se smát. Najednou jsme uslyšely jak taťka nevrle zatroubil. "Tak ahoj Lil, já už musím jít….jako každý rok trávíme v Calgary - aspoň že je to jako v paláci" usmála jsem se. "Jojo papa! a užij si Vánoce!" rozloučila se semnou Lily a já jí taky odpověděla: "Ty taky! Ahooooj Smaragde!" a zamávala. "Naschle!" pozdravila Lilien i rodiče. Nastoupila jsem do auta a zamávala Lil.
Během cesty si taťka povídal s mamkou - nevím o čem ale o nějakých blbostech, nejspíš o maminčině sestře Gabrielle, kterou taťka nikdy neměl v lásce - a to já poslouchat nemusím, raději jsem si zapla mp4 přehrávač, stejně jako Al, která ještě k tomu také chatovala s kamarády pomocí mobilu. Po dvou hodinách mi začalo zvonit v uších - mám mp4ku vždy na plný pecky ale naštěstí jsme byli na místě - v krásně zasněženém Calgary. Babička s dědou bydlí v moderním předměstí pro milionáře, takže když přijedeme na návštěvu, je to opravdu velký komfort. Konečně jsme najeli do Ambasádní ulice a zastavili jsme u čísla 247. Mamka stáhla okénko a zazvonila. "Rezidence MacIntoshových. Kdo račte být?" zeptal se hlas (nejspíš patřící majordomovi) "Jeanne Caroline MacIntoshová s rodinou" odpověděla mamka a pozlacená vrata se otevřela. Začaly ty pravé Vánoce...Vystoupili jsme z auta ségra vypustila Dollara a ten začal obíhat celou zahradu (ten se naběhal:) Otevřeli se domovní dveře a v nich stál v županu a s dýmkou v ruce děda Jose a babička Levandule. "Vítejte u nás!" To už nás vedli dovnitř, táta však protestoval: "Mads, Al, je třeba vybalit auto, šupem!" ale děda jen mávl rukou a řekl: "Petere, zapomínáš na naše služebnictvo...."A poručil majordomovi: "Jean, doneste jim jejich kufry do jejich pokojů!" Majordomus ani na okamžik nezaváhal a ihned poslechl svého pána: "Ano sire!"
Až do večeře se nic zvláštního nedělo....jen přijela teta Gabrielle se strejdou Erikem a mým oblíbeným bratránkem Jacobem a sestřenkou Melánií z New Yorku. Zasedli jsme k večeři. Před jídlem jsme se pomodlili……amen….a potom začalo nosit služebnicvo jednotlivé chody. Měli jsme kaviárový předkrm, šunkovou rolku a avokádový salát. Poté přišlo na řadu porcování krocana - jako vždy dědova úloha. Každému dal pěkně velký kus kromě mě, ne že by mě chtěl oželet ale já nejsem velký jedlík. Dostala jsem tedy porci jako malé dítě v mateřské škole. Krocan byl jak již tradičně vycpaný nádivkou. K tomu se podávají vařené brambory, ale babička Levandule poručila kuchaři udělat bramborový salát - tradice v České republice. A jako poslední chod (bohudík:) jsme měli vanilkový puding. V něm se schová mince a kdo jí najde, tomu se v dalším roce povede v ekonomice. (zkrátka bude mít dost peněz:) Po štědrovečerní večeři jsme se teple oblékli a šli do místního kostela na půlnoční mši. Venku tiše padal sníh. Měli jsme do kostela jet autem, ale já navrhla, abychom šli pěšky. "Je to přece kousek.." prosila jsem. "Jasně jenom 3 bloky….ani nápad jede se autem!" oponovala mi milovaná sestřička. "Já jsem pro jít pěšky" přidala se ke mně Mell. "Jdu s holkama…." vyjádřil se Jacob.
Nakonec to rozhodla babička, kdo chtěl jet autem jel, kdo pěšky vydal se na cestu zasněženou krajinou směrem ke kostelu svatého Jakoba. Autem jela Ally, děda s babičkou, táta a strýček Erik, já, Mell, Jacob, mamka a teta jsme zanechávali svoje stopy ve sněhu. Když jsme dorazili do kostela, samozřejmě že ta část co si vybrala auto už seděla v první řadě (k Allyně smůle, nemusí kostely a tak..) Druhá půlka naší rodiny si sedla úplně dozadu - kostel se mezitím zaplnil k prasknutí. Já seděla nakraji, protože neměřím ani 160 centimetrů (mám-li být přesná měřím 159) a abych měla přehled co se zpívá. O půlnoci se v kostele rozhostilo veliké ticho a pan farář Rodrigez začal mši. Zpívali jsme koledy jako Aleluja, Merry Christmas, Silent night….. a mnoho dalších. Domů jsme přijeli (a přišli) po půl druhé úplně vyčerpaní a ospalí. Rychle jsme se všichni osprchovali (aspoň že mají 5 koupelen) a šli jsme spát. U dědy a babičky máme jako děti pokoj všichni spolu. Je ale zařízený nádherně a velmi moderně. Je vymalován do světle modra a nahoře u stropu kolem dokola září fosforeskující hvězdičky a měsíčky. V pokoji, podél stěn, leží 4 postele s fialkovým povlečením - pro mne, Allison, Melánii a Jacoba. Ani jeden z nás nemohl usnout. Všichni ostatní v rezidenci MacIntoshových už jistě spali a my teenageři jsme si povídali. Měli jsme si toho hodně co říct (a co byste mysleli LA a NY jsou od sebe pořádná štreka:) Navíc se tam odstěhovali před rokem, když si teta našla přítele Erika. (už si ho stačila vzít takže jsem s Al nucena říkat mu Strejdo Eriku..) "Pamatujete si jak jsme vždycky spali na schodech a čekali s mlékem a sušenkami na Santu?" zeptala jsem se "Jasný! Teď na něj taky čekáme ne?" zasmál se Jacob.
"Jo Mads, pamatuju, ale zapomněla jsi, že jsme mu připravili také nějaký dárek" přidala se Mell. "Co máme pro něj letos?" zeptala se kupodivu Al. Všichni jsme pokrčili rameny. "Nevěděla jsem, že mu něco budeme dávat…" přiznala Mell a já s Jacobem jsme přitakali. Al vytáhla digitální fotoaparát. "Jacobe, prosím rozsviť. Mám bezva nápad na dárek pro Santu!" Jacob rozsvítil a všichni jsme byli napjatí co Al vymyslela. "Vyfotíme se!" Všichni jsme koukali s otevřenou pusou. "Dobrej nápad, podpořila jsem jí, ale přemýšlela si kdo nás všechny vyfotí?" Al se rozhlídla po pokoji a pak vítězoslavně řekla. "Mám samospoušť, ty chytrá…" vytáhla z kufru stojan na foťák a my jsme si sedli na postel proti ní. "Udělal bych jenom obličeje a vyfotil bych jich víc, navrhl Jacob, abychom taky měli památku." Al spustila spoušť a všichni jsme se vyfotili. Zapli jsme počítač a pořízené fotky jsme stáhli a na každou jsme zlatě napsali: Pro Levanduli a José, Pro Jeanne a Petera, a pro Gabrielle a Erika. Vytiskli jsme je a ke každé jsme na zadní stranu připojili naše podpisy. Fotky jsem odnesla dolů do obývacího pokoje a položila je na stůl, kde před lety bylo připravené i malé občerstvení pro Santu - mléko a sušenky. "Stejně to bylo krásné!" nostalgicky jsem zavzpomínala a šla se napít do kuchyně. Dostala jsem šílenou chuť na mléko. Nalila jsem si sklenku a sedla na parapet k oknu. Venku stále sněžilo. Bylo krásné jen tak sedět, pozorovat jak sněží a vzpomínat na staré dobré časy, kdy jsem tu jako malá holka bydlela (odstěhovali jsme se když mi bylo 6) a také kolik jsme toho prožili spolu s Jakeem (náš starý kamarád), Jacobem a Mell (Al tenkrát nebyla na světě a rodiče byli na Hawaii - ano tam, kde se Allison později narodila…) Byla bych tam seděla celou noc a vzpomínala na staré dobré časy (ráda bych zde stále žila, ale kvůli Allison jsme se stěhovali), do kuchyně najednou někdo tiše přišel…
Ne, nebyl to Santa Clause… "Nejraději by jsi tu proseděla celou noc, viď?" Lekla jsem se tak, že jsem si mlékem polila své nejoblíbenější pyžamo. Ohlídla jsem se….. na prahu kuchyně stál Jake. "Ježiš, Jakeu, ty jsi mě vyděsil! Podívej se!" vstala jsem a začala jsem si čistit pyžamo. Jake mi podal papírové utěrky a řekl, "já bych tady taky proseděl noc." usmál se na mě tím nejkouzelnějším úsměvem. "Kde se tu bereš?" zeptala jsem se zvědavě a překvapeně zároveň. "Pracuji pro tvé prarodiče." Udiveně jsem se na něj podívala a zapomněla jsem si čistit pyžamo. Vůbec jsem ho tady nečekala, nevěděla jsem jak je hezký (taky jsem ho neviděla řadu let) a zrovna když na něj vzpomínám tak se tu objeví? zvláštní náhoda, řekla jsem si. "Jsem jejich pomocný majordomus a v zimě je mým úkolem vymetat sníh z příjezdové cesty…" dodal a pomohl mi vyčistit flek od mléka. Zírala jsem na něj s otevřeno pusou a nemohla jsem to pochopit. On - tady - je - pomocný majordomus - a - uklízí sníh….?.......Jake???.... mozek mi v noci moc nefunguje. "Cože…?!" řekla jsem nakonec. "Mads, pamatuješ ještě na starý dobrý časy?" změnil téma. "Jo jo a moc dobře" usmála jsem se. "A co Jacob a Mell? Co Ally?" zeptal se a já začala vyprávět. Vyprávěla jsem i co se dělo dnes a také jsem se ptala já jeho co se s ním těch 13 dlouhých let dělo. Také mi řekl proč s námi nešel na Půlnoční - jednoduše proto, že trávil Vánoce se svojí rodinou a na Půlnoční byl s nimi v kostele svaté Georgie. Usmála jsem se a on povídal o své rodině. Dál jsme si povídali o všem možném i nemožném :) Spát jsme šli až v půl pátý ráno. Doprovodil mě do pokoje. "Tak dobrý zbytek noci, Maddy.." popřál mi Jake a rozesmál se. "Tobě taky.." zasmála jsem se. Jake se otočil a sešel zpět do přízemí. Já jsem se za ním dívala dokud nezmizel za rohem a zavřela jsem za sebou dveře. Rozhlédla jsem se po pokoji, všichni už spali. Zalehla jsem proto do postele. Ještě než jsem na pár hodin usnula, blesklo mi hlavou, že i letos se čekání na Santa Clause vyplatilo - byl jím Jake…… a zavřela jsem oči.
"Maddy, Jacobe, Mell!!!! Vstávejte!!!" křičela Allison "Co je?" zeptala jsem se rozespale. "Už je ráno! Pojďte dolů!!" nenachala se odbýt Allison a ani se nesnažila ztlumit hlasivky.. Zamumlali jsme že jo a natáhli si župany. "Kolik je hodin, Al?" chtěl vědět Jacob. "Půl osmý.." odpověděla Allison. Jakmile to vyslovila blesklo mi hlavou, že jsem spala pouze necelé 4 hodiny a zívla jsem. Dolů do obývacího pokoje jsme šli potichu jako myšky. Když jsem uviděla krásnou vysokou jedli ozdobenou do zlato červené barvy s andělíčky ze slámy a pod ní kupu dárečků, zahřálo mě u srdce. "Koukněte na ty dárky!" rozplývala se Allison, klekla si a vzala do ruky první balíček s nápisem Allison. Já jsem přešla ke krbu, kde visely ponožky s našimi jmény a prozkoumala jsem tu svojí. Uvnitř jsem našla čokoládu, ovoce, ponožky, punčocháče a burské oříšky…… také tam byl jeden vzkaz - byl nadepsaný: pro Madison……: Veselé Vánoce plné splněných přání ti přeje Jake. usmála jsem se. Jacob mi četl přes rameno, když uviděl od koho ten vzkaz je, vykřikl: "JAKE? Jake? Mell, pamatuješ si na Jakea? To je ten rošťák, jak jsme si s ním hráli, když jsme byli malí..!" Mell kývla na znamení, že si ho pamatuje až moc dobře, ale neřekla nic. Když jsme si rozbalili všechny dárky, (já jich dostala 20 - asi jsem byla hodná:) přišli do obývacího pokoje i rodiče, babi s dědou a teta se strejdou. Také oni rozbalili své dárky. Že jich také každý dostal požehnaně. “Kde slaví Vánoce služebnictvo?" zeptala jsem se dědy. "Mají k tomu vlastní byt…." Odpověděl po pravdě. "Byt?...já myslela, že bydlí v pokoji…?" nechápavě jsem zavrtěla hlavou. "Všichni v jednom?, zasmál se děda, nebuď blázen Madison, tento dům je jen pro nás. Za domem je druhý dům pouze pro služebnictvo, promiň spletl jsem se ne byt ale dům…" To na mě bylo trochu moc a zmohla jsem se pouze na: "Aha…" kývla jsem a odebrali jsme se na snídani.
Po snídani jsme si mi teenageři vzali brusle šli ven. Šli jsme za dům - opravdu tam byl druhý dům pro sluhy a služky - a zazvonili jsme. Otevřel nám Jake. "Ahoj…." nestačil doříct a už jsem mu visela na krku. "Ale Mads….neudus ho!" rozesmál se Jacob. Pustila jsem Jakea a začervenala jsem se. "Nepůjdeš s námi bruslit?" zeptala se Melanie "Jasně… jen si skočím pro brusle a převleču se, pojďte zatím dovnitř…." Vešli jsme a čekali. Zanedlouho se objevil Jake s bruslemi pověšené přes svalnaté rameno. "Můžem jít..!" zavelel a šli jsme.
Bruslili jsme celé dopoledne. Ovšem jen tak bruslit nás nebavilo tak jsme z bot udělali branky, Jacob skočil pro hokejky a puk a hráli jsme 3 na 2 - holky proti klukům. Později přišli kamarádi Jakea a to byl panečku zápas - hráli jsme 5 na 5 a na střídačce sedělo ještě 5 hráčů na každé straně. Ve 12 jsme odešli na oběd a domluvili se, že zítra si dáme odvetu. Moje družstvo totiž vyhrálo - vyhráli jsme 6:3 (v mém týmu byli: Jacob, Jake, Mell, Al, Mike, Lucas, George, Samantha, Lily a Evan.) Porazili jsme mistrovský tým poháru v Calgary (Jack, Russel, Brian, Chad, Paige, Polly, Anne, Harry a Hermione.) Byl to v celku vyrovnaný zápas.:)
V Calgary jsme strávili ještě 4 dny. Dobře jsme se bavili a vzpomínali jsme na staré dobré časy. Když jsme odjížděli všichni se s námi přišli rozloučit. A cestou zpátky jsme samozřejmě vyzvedli i mého Smaragda.:) Nelituji, že jsem zpátky v LA, protože mám na všechny lidičky kontakt (icq, e-mail a mobil) Doufám, že zůstaneme v kontaktu a zase se někdy uvidíme……
"Madison! Ty ještě nespíš!" přišel rozespalý táta do mého pokoje. "Koukej kolik je hodin - 3 hodiny ráno! Vypni ten počítač a běž spát….." Ty otcové… pomyslela jsem si rozmrzele a nahlas jsem řekla: "Ano, tati…" zívla jsem jen to dopíšu. Tak už musím jít, uznávám, že tohle je trochu moc. Přece jenom je zítra ta party u Samary. Bude tam Lil a Lance:) A já se strašně těším!!!!!
1. kapitola, Vánoce v Calgary
30. prosince 2007
A je po Vánocích! Nikdo by nevěřil, že letos je to docela úleva, že skončily. Naštěstí mám ještě prázdniny - jako ostatní kamarádi, spolužáci - no všichni školou povinní - někteří dobrovolně. xD I když o prázdninách nemáte žádný spešl program, potřebujete si přeci odpočinout od školy - hlavně od toho každodeního vstávání, pruzení a nadržování od učitelů.....Zítra je Silvestr - to bude zase den, nebo ne? bude mejdan u mý nejlepší kámošky Samary, která s Lilien pronajala jeden bar na předměstí LA. Budou tam všichni naši kamarádi a známí a dokonce i jeden bezva týpek.....Lance....mimochodem moje tajná láska x) Jo, jo, docela se těším.... Ale teď ty negativní, nepříjemné nýmbrž potřebné stránky mýho teenagerovskýho života......čeká mě maturita...a potom Vysoká škola..... chci obor ekonomii, protože ji teď studuju a prozatím úspěšně na Střední škole. Ale co takhle být diplomatka? co to obnáší? myslím, že mám hodně možností - ekonomie, mezinárodní vztahy (spíš asi ne, ale co kdyby:), cestovní ruch nebo diplomacie..... Nějak se nemůžu rozhodnout.... Ale mám nejvyšší čas...v lednu začínají Dny otevřenýchdveří! a Podání jednotlivých Přihlášek!!! Co všechno obnáší život jedné devatenáctky, co? Dobrý no, odpovím si sama, nemusím si stěžovat...pořád mám hodnou rodinu (někdy mi ale lezou pořádně na nervy:), pár přátel.....Lance.....nejlepší kamarádku Samaru a Lilien.....a to nemluvím o zdraví xD no a peníze? raději no comment!
Vánoce v Calgary
Jak jsem tedy prožila zatím nejhorší Vánoce v životě? Každoročně jezdíme do Calgary za prarodiči z matčiny strany. Nevadí mi to, je tam sníh, dá se tam lyžovat, bruslit, blbnout s bratránkem Jacobem a sestřenkou Melly a samozřejmě bereme do party i Ally - povedenou sestřičku.....Těším se na to jak malá holka, protože jak je známo v Los Angelles známe sníh leda z televize, nebo jako polystyrenovou náhražku a nebo dokonce sníh pouze z písku! xD Jelikož LA a Calgary jsou od sebe pěkný kus cesty (viď taťko:) vyrazili jsme již brzy ráno (k mýmu zděšení v 6 hodin ráno) "Maddy, máš už sbaleno?" houkla na mě ze zdola mamka. Vyšla jsem z pokoje se spakovaným školním batohem a odpověděla jsem že ano. Maminčin zájem se obrátil na mou mladší sestru Allison. "Co ty Ally? Jak jsi na tom?" Ally vystrčila nos z koupelny. "Jen si domaluju pusu a můžem jet, mamko!" Ach ta Ally.....Ne že bych se já nemalovala, ale k prarodičům je to jaksi zbytečné plýtvání mých ubohých zásob kosmetiky a makeupu.....ale Al toho má spousty - bez toho se neobejde, ale make-up používat nemusí...narodila se na Hawaii....a pořád to někomu předhazuje, jsem už na to alergická...ale ve škole je proto oblíbená... Sestoupila jsem z posledního schodu a mamka mě hned zaúkolovala. "Maddy, bereme s sebou Smaragda?" Smaragd je můj malý zrzavý kocourek, mimochodem nejlepší přítel v této domácnosti. "Ne, raději ne mami, jsem dohodnutá s Lilien, že mi ho pohlídá, stavíme se u ní? Je to přeci po cestě.." odvětila jsem. "Zeptej se taťky a doufám, že už máš vše pro něj sbaleno i kočkolit!" mamka mě probodla pohledem. Já kývla a běžela za taťkou před dům. "Tati, potřebuju aby jsme se zastavili u Lilien." vyhrkla jsem na něj."Pročpak? Co potřebuješ?" Snažila jsem se mu to naznačit pohledem na Smaragra a jeho věci, ale nechápal, tak jsem přestala chodit kolem horké kaše. "Mám s Lili domluveno, že mi Smaragda pohlídá, co budeme v Calgary..." "Ach tak!"opáčil taťka. "Tak jo tati? Máme to přeci po cestě..." škemrala jsem a taťka nakonec svolil. Allisinin kokršpaněl Dollar jel s námi. Prarodičům nevadil....zvykli si na něj....Taťka naložil do auta poslední tašku a vyjeli jsme. O pár bloků dál jsme zastavili u domu Lilieniných rodičů. Vystoupila jsem, Lilien už čekala u branky. "Ahoj Lilien!" pozravila jsem svou kamarádku. "Ahoj Mads! Jak se máš?" odpověděla a zklíčeně se dívala na Smaragda, na sobě ovšem nedala nic znát. "Ale jo jde to, tady máš Smaragda a tady má všechny věci…i kočkolit…" vysvětlila jsem jí a začaly jsme se smát. Najednou jsme uslyšely jak taťka nevrle zatroubil. "Tak ahoj Lil, já už musím jít….jako každý rok trávíme v Calgary - aspoň že je to jako v paláci" usmála jsem se. "Jojo papa! a užij si Vánoce!" rozloučila se semnou Lily a já jí taky odpověděla: "Ty taky! Ahooooj Smaragde!" a zamávala. "Naschle!" pozdravila Lilien i rodiče. Nastoupila jsem do auta a zamávala Lil.
Během cesty si taťka povídal s mamkou - nevím o čem ale o nějakých blbostech, nejspíš o maminčině sestře Gabrielle, kterou taťka nikdy neměl v lásce - a to já poslouchat nemusím, raději jsem si zapla mp4 přehrávač, stejně jako Al, která ještě k tomu také chatovala s kamarády pomocí mobilu. Po dvou hodinách mi začalo zvonit v uších - mám mp4ku vždy na plný pecky ale naštěstí jsme byli na místě - v krásně zasněženém Calgary. Babička s dědou bydlí v moderním předměstí pro milionáře, takže když přijedeme na návštěvu, je to opravdu velký komfort. Konečně jsme najeli do Ambasádní ulice a zastavili jsme u čísla 247. Mamka stáhla okénko a zazvonila. "Rezidence MacIntoshových. Kdo račte být?" zeptal se hlas (nejspíš patřící majordomovi) "Jeanne Caroline MacIntoshová s rodinou" odpověděla mamka a pozlacená vrata se otevřela. Začaly ty pravé Vánoce...Vystoupili jsme z auta ségra vypustila Dollara a ten začal obíhat celou zahradu (ten se naběhal:) Otevřeli se domovní dveře a v nich stál v županu a s dýmkou v ruce děda Jose a babička Levandule. "Vítejte u nás!" To už nás vedli dovnitř, táta však protestoval: "Mads, Al, je třeba vybalit auto, šupem!" ale děda jen mávl rukou a řekl: "Petere, zapomínáš na naše služebnictvo...."A poručil majordomovi: "Jean, doneste jim jejich kufry do jejich pokojů!" Majordomus ani na okamžik nezaváhal a ihned poslechl svého pána: "Ano sire!"
Až do večeře se nic zvláštního nedělo....jen přijela teta Gabrielle se strejdou Erikem a mým oblíbeným bratránkem Jacobem a sestřenkou Melánií z New Yorku. Zasedli jsme k večeři. Před jídlem jsme se pomodlili……amen….a potom začalo nosit služebnicvo jednotlivé chody. Měli jsme kaviárový předkrm, šunkovou rolku a avokádový salát. Poté přišlo na řadu porcování krocana - jako vždy dědova úloha. Každému dal pěkně velký kus kromě mě, ne že by mě chtěl oželet ale já nejsem velký jedlík. Dostala jsem tedy porci jako malé dítě v mateřské škole. Krocan byl jak již tradičně vycpaný nádivkou. K tomu se podávají vařené brambory, ale babička Levandule poručila kuchaři udělat bramborový salát - tradice v České republice. A jako poslední chod (bohudík:) jsme měli vanilkový puding. V něm se schová mince a kdo jí najde, tomu se v dalším roce povede v ekonomice. (zkrátka bude mít dost peněz:) Po štědrovečerní večeři jsme se teple oblékli a šli do místního kostela na půlnoční mši. Venku tiše padal sníh. Měli jsme do kostela jet autem, ale já navrhla, abychom šli pěšky. "Je to přece kousek.." prosila jsem. "Jasně jenom 3 bloky….ani nápad jede se autem!" oponovala mi milovaná sestřička. "Já jsem pro jít pěšky" přidala se ke mně Mell. "Jdu s holkama…." vyjádřil se Jacob.
Nakonec to rozhodla babička, kdo chtěl jet autem jel, kdo pěšky vydal se na cestu zasněženou krajinou směrem ke kostelu svatého Jakoba. Autem jela Ally, děda s babičkou, táta a strýček Erik, já, Mell, Jacob, mamka a teta jsme zanechávali svoje stopy ve sněhu. Když jsme dorazili do kostela, samozřejmě že ta část co si vybrala auto už seděla v první řadě (k Allyně smůle, nemusí kostely a tak..) Druhá půlka naší rodiny si sedla úplně dozadu - kostel se mezitím zaplnil k prasknutí. Já seděla nakraji, protože neměřím ani 160 centimetrů (mám-li být přesná měřím 159) a abych měla přehled co se zpívá. O půlnoci se v kostele rozhostilo veliké ticho a pan farář Rodrigez začal mši. Zpívali jsme koledy jako Aleluja, Merry Christmas, Silent night….. a mnoho dalších. Domů jsme přijeli (a přišli) po půl druhé úplně vyčerpaní a ospalí. Rychle jsme se všichni osprchovali (aspoň že mají 5 koupelen) a šli jsme spát. U dědy a babičky máme jako děti pokoj všichni spolu. Je ale zařízený nádherně a velmi moderně. Je vymalován do světle modra a nahoře u stropu kolem dokola září fosforeskující hvězdičky a měsíčky. V pokoji, podél stěn, leží 4 postele s fialkovým povlečením - pro mne, Allison, Melánii a Jacoba. Ani jeden z nás nemohl usnout. Všichni ostatní v rezidenci MacIntoshových už jistě spali a my teenageři jsme si povídali. Měli jsme si toho hodně co říct (a co byste mysleli LA a NY jsou od sebe pořádná štreka:) Navíc se tam odstěhovali před rokem, když si teta našla přítele Erika. (už si ho stačila vzít takže jsem s Al nucena říkat mu Strejdo Eriku..) "Pamatujete si jak jsme vždycky spali na schodech a čekali s mlékem a sušenkami na Santu?" zeptala jsem se "Jasný! Teď na něj taky čekáme ne?" zasmál se Jacob.
"Jo Mads, pamatuju, ale zapomněla jsi, že jsme mu připravili také nějaký dárek" přidala se Mell. "Co máme pro něj letos?" zeptala se kupodivu Al. Všichni jsme pokrčili rameny. "Nevěděla jsem, že mu něco budeme dávat…" přiznala Mell a já s Jacobem jsme přitakali. Al vytáhla digitální fotoaparát. "Jacobe, prosím rozsviť. Mám bezva nápad na dárek pro Santu!" Jacob rozsvítil a všichni jsme byli napjatí co Al vymyslela. "Vyfotíme se!" Všichni jsme koukali s otevřenou pusou. "Dobrej nápad, podpořila jsem jí, ale přemýšlela si kdo nás všechny vyfotí?" Al se rozhlídla po pokoji a pak vítězoslavně řekla. "Mám samospoušť, ty chytrá…" vytáhla z kufru stojan na foťák a my jsme si sedli na postel proti ní. "Udělal bych jenom obličeje a vyfotil bych jich víc, navrhl Jacob, abychom taky měli památku." Al spustila spoušť a všichni jsme se vyfotili. Zapli jsme počítač a pořízené fotky jsme stáhli a na každou jsme zlatě napsali: Pro Levanduli a José, Pro Jeanne a Petera, a pro Gabrielle a Erika. Vytiskli jsme je a ke každé jsme na zadní stranu připojili naše podpisy. Fotky jsem odnesla dolů do obývacího pokoje a položila je na stůl, kde před lety bylo připravené i malé občerstvení pro Santu - mléko a sušenky. "Stejně to bylo krásné!" nostalgicky jsem zavzpomínala a šla se napít do kuchyně. Dostala jsem šílenou chuť na mléko. Nalila jsem si sklenku a sedla na parapet k oknu. Venku stále sněžilo. Bylo krásné jen tak sedět, pozorovat jak sněží a vzpomínat na staré dobré časy, kdy jsem tu jako malá holka bydlela (odstěhovali jsme se když mi bylo 6) a také kolik jsme toho prožili spolu s Jakeem (náš starý kamarád), Jacobem a Mell (Al tenkrát nebyla na světě a rodiče byli na Hawaii - ano tam, kde se Allison později narodila…) Byla bych tam seděla celou noc a vzpomínala na staré dobré časy (ráda bych zde stále žila, ale kvůli Allison jsme se stěhovali), do kuchyně najednou někdo tiše přišel…
Ne, nebyl to Santa Clause… "Nejraději by jsi tu proseděla celou noc, viď?" Lekla jsem se tak, že jsem si mlékem polila své nejoblíbenější pyžamo. Ohlídla jsem se….. na prahu kuchyně stál Jake. "Ježiš, Jakeu, ty jsi mě vyděsil! Podívej se!" vstala jsem a začala jsem si čistit pyžamo. Jake mi podal papírové utěrky a řekl, "já bych tady taky proseděl noc." usmál se na mě tím nejkouzelnějším úsměvem. "Kde se tu bereš?" zeptala jsem se zvědavě a překvapeně zároveň. "Pracuji pro tvé prarodiče." Udiveně jsem se na něj podívala a zapomněla jsem si čistit pyžamo. Vůbec jsem ho tady nečekala, nevěděla jsem jak je hezký (taky jsem ho neviděla řadu let) a zrovna když na něj vzpomínám tak se tu objeví? zvláštní náhoda, řekla jsem si. "Jsem jejich pomocný majordomus a v zimě je mým úkolem vymetat sníh z příjezdové cesty…" dodal a pomohl mi vyčistit flek od mléka. Zírala jsem na něj s otevřeno pusou a nemohla jsem to pochopit. On - tady - je - pomocný majordomus - a - uklízí sníh….?.......Jake???.... mozek mi v noci moc nefunguje. "Cože…?!" řekla jsem nakonec. "Mads, pamatuješ ještě na starý dobrý časy?" změnil téma. "Jo jo a moc dobře" usmála jsem se. "A co Jacob a Mell? Co Ally?" zeptal se a já začala vyprávět. Vyprávěla jsem i co se dělo dnes a také jsem se ptala já jeho co se s ním těch 13 dlouhých let dělo. Také mi řekl proč s námi nešel na Půlnoční - jednoduše proto, že trávil Vánoce se svojí rodinou a na Půlnoční byl s nimi v kostele svaté Georgie. Usmála jsem se a on povídal o své rodině. Dál jsme si povídali o všem možném i nemožném :) Spát jsme šli až v půl pátý ráno. Doprovodil mě do pokoje. "Tak dobrý zbytek noci, Maddy.." popřál mi Jake a rozesmál se. "Tobě taky.." zasmála jsem se. Jake se otočil a sešel zpět do přízemí. Já jsem se za ním dívala dokud nezmizel za rohem a zavřela jsem za sebou dveře. Rozhlédla jsem se po pokoji, všichni už spali. Zalehla jsem proto do postele. Ještě než jsem na pár hodin usnula, blesklo mi hlavou, že i letos se čekání na Santa Clause vyplatilo - byl jím Jake…… a zavřela jsem oči.
"Maddy, Jacobe, Mell!!!! Vstávejte!!!" křičela Allison "Co je?" zeptala jsem se rozespale. "Už je ráno! Pojďte dolů!!" nenachala se odbýt Allison a ani se nesnažila ztlumit hlasivky.. Zamumlali jsme že jo a natáhli si župany. "Kolik je hodin, Al?" chtěl vědět Jacob. "Půl osmý.." odpověděla Allison. Jakmile to vyslovila blesklo mi hlavou, že jsem spala pouze necelé 4 hodiny a zívla jsem. Dolů do obývacího pokoje jsme šli potichu jako myšky. Když jsem uviděla krásnou vysokou jedli ozdobenou do zlato červené barvy s andělíčky ze slámy a pod ní kupu dárečků, zahřálo mě u srdce. "Koukněte na ty dárky!" rozplývala se Allison, klekla si a vzala do ruky první balíček s nápisem Allison. Já jsem přešla ke krbu, kde visely ponožky s našimi jmény a prozkoumala jsem tu svojí. Uvnitř jsem našla čokoládu, ovoce, ponožky, punčocháče a burské oříšky…… také tam byl jeden vzkaz - byl nadepsaný: pro Madison……: Veselé Vánoce plné splněných přání ti přeje Jake. usmála jsem se. Jacob mi četl přes rameno, když uviděl od koho ten vzkaz je, vykřikl: "JAKE? Jake? Mell, pamatuješ si na Jakea? To je ten rošťák, jak jsme si s ním hráli, když jsme byli malí..!" Mell kývla na znamení, že si ho pamatuje až moc dobře, ale neřekla nic. Když jsme si rozbalili všechny dárky, (já jich dostala 20 - asi jsem byla hodná:) přišli do obývacího pokoje i rodiče, babi s dědou a teta se strejdou. Také oni rozbalili své dárky. Že jich také každý dostal požehnaně. “Kde slaví Vánoce služebnictvo?" zeptala jsem se dědy. "Mají k tomu vlastní byt…." Odpověděl po pravdě. "Byt?...já myslela, že bydlí v pokoji…?" nechápavě jsem zavrtěla hlavou. "Všichni v jednom?, zasmál se děda, nebuď blázen Madison, tento dům je jen pro nás. Za domem je druhý dům pouze pro služebnictvo, promiň spletl jsem se ne byt ale dům…" To na mě bylo trochu moc a zmohla jsem se pouze na: "Aha…" kývla jsem a odebrali jsme se na snídani.
Po snídani jsme si mi teenageři vzali brusle šli ven. Šli jsme za dům - opravdu tam byl druhý dům pro sluhy a služky - a zazvonili jsme. Otevřel nám Jake. "Ahoj…." nestačil doříct a už jsem mu visela na krku. "Ale Mads….neudus ho!" rozesmál se Jacob. Pustila jsem Jakea a začervenala jsem se. "Nepůjdeš s námi bruslit?" zeptala se Melanie "Jasně… jen si skočím pro brusle a převleču se, pojďte zatím dovnitř…." Vešli jsme a čekali. Zanedlouho se objevil Jake s bruslemi pověšené přes svalnaté rameno. "Můžem jít..!" zavelel a šli jsme.
Bruslili jsme celé dopoledne. Ovšem jen tak bruslit nás nebavilo tak jsme z bot udělali branky, Jacob skočil pro hokejky a puk a hráli jsme 3 na 2 - holky proti klukům. Později přišli kamarádi Jakea a to byl panečku zápas - hráli jsme 5 na 5 a na střídačce sedělo ještě 5 hráčů na každé straně. Ve 12 jsme odešli na oběd a domluvili se, že zítra si dáme odvetu. Moje družstvo totiž vyhrálo - vyhráli jsme 6:3 (v mém týmu byli: Jacob, Jake, Mell, Al, Mike, Lucas, George, Samantha, Lily a Evan.) Porazili jsme mistrovský tým poháru v Calgary (Jack, Russel, Brian, Chad, Paige, Polly, Anne, Harry a Hermione.) Byl to v celku vyrovnaný zápas.:)
V Calgary jsme strávili ještě 4 dny. Dobře jsme se bavili a vzpomínali jsme na staré dobré časy. Když jsme odjížděli všichni se s námi přišli rozloučit. A cestou zpátky jsme samozřejmě vyzvedli i mého Smaragda.:) Nelituji, že jsem zpátky v LA, protože mám na všechny lidičky kontakt (icq, e-mail a mobil) Doufám, že zůstaneme v kontaktu a zase se někdy uvidíme……
"Madison! Ty ještě nespíš!" přišel rozespalý táta do mého pokoje. "Koukej kolik je hodin - 3 hodiny ráno! Vypni ten počítač a běž spát….." Ty otcové… pomyslela jsem si rozmrzele a nahlas jsem řekla: "Ano, tati…" zívla jsem jen to dopíšu. Tak už musím jít, uznávám, že tohle je trochu moc. Přece jenom je zítra ta party u Samary. Bude tam Lil a Lance:) A já se strašně těším!!!!!
No comments:
Post a Comment